Kvůli mně přestane

A to si všimněte, že Věra Galatíková má v kuchyni takovej barovej pult, jaký přišly do módy až v devadesátých letech. Samozřejmě nejenom v tom spočívá nadčasový význam téhle zdařilé televizní hry. První vstup před kameru se Vilmě Cibulkové a Karlu Rodenovi velmi povedl.

Zase chtěl někdo napodobit filmy o opilcích a při tom se neobtěžoval si tom alespoň něco málo přečíst. Roden, asi to bylo mládím, nebo co, tak to prostě flinkal, opilce vůbec nezvládl. Tahle chyba, jeho, nebo režiséra už jde mimo mne. Jedině pan Teplý zvládl úlohu opilce skoro dokonale. On ten scénář taky nestál za moc. Přesto se na snímek dívat dá, ale asi ne víckrát.

Začnu netradičně - odpovědí Argensonovi na jeho komentář: Ano, ten barovej pult byl úžasnej, předzvěst moderních kuchyní, i když ta stará dobrá poctivá linka, co měla Věra Galatíková v inscenaci, vypadala též dobře. A asi nejlepší byla jejich obývací stěna se spoustou zásuvek a poliček, tyhle fakt výborné obývací stěny z kvalitního materiálu a spoustou úložného prostoru by mohly dělat školení těm lámajícím se prkénkům, které se prodávají v Ikee - a kdyby to alespoň hezké bylo :-) Ale zpět k inscenaci - tak tedy, dva bodíky dolů za unylou Vilmu Cibulkovou, marně se v jejím herectví snažím najít něco, co by mne zaujalo, ale bohužel - unyle odříkaný projev, mdlý výraz tváře, útrpný výraz...nevěřila jsem jí tu roli ani trochu. Karel Roden jako frajer, který se opíjí a "...může kdykoliv přestat...", je na tom lépe, přece jen jeho herectví je i dnes někde jinde nežli herectví paní Cibulkové, u níž mám stále problém se ztotožnit s nějakou její rolí. Nejlepší je ovšem Jan Teplý - jako Martinin otec "stále naložený v lihu", scény, kdy po své dceři požaduje "už naposled půjčku" ve Zverimexu, patří k tomu nejlepšímu. Epizodku s nápadníkem Martininy matky Karlem jsem nějak nepochopila - zcela zbytečné a do děje nezapadající. Soucit si zaslouží rodiče nezdárného mladého pijana, které zahráli velmi přesvědčivě Věra Galatíková a Petr Haničinec, ačkoliv se obávám, že v reálném životě by bránili synovu slabost od samého začátku a omlouvali ho...ale ne zrovna happy end tento trošku pohádkový patos vyvažuje.