Vtělení ďábla

José Mojica Marins je živoucí legenda extrémní kinematografie a oficiálními místy zatracovaná ikona brazilského filmu, která dala světu přízračnou postavu krvelačného hrobníka titulovaného Zé do Caix?o, známého v anglicky mluvících částech světa jako Coffin Joe. Undergroundový filmař svého fikčního zplozence na stříbrném plátně sám zosobnil, ale nechává ho zasahovat i do reality, neboť veřejně vystupuje zásadně v jeho podobě - černá róba doplněná kloboukem a pláštěm, úhledně zastřižený plnovous a na prstech odpudivě přerostlé nehty. Sadistický hrobník je hrdinou trilogie, která započala v roce 1963 historicky prvním brazilským hororem ? meia-noite levarei sua alma (O půlnoci ti seberu duši), pokračuje o čtyři roky později novějším Esta noite encarnarei no teu cadáver (Dnešní noci ovládnu tvou mrtvolu) a končí právě snímkem Vtělení ďábla. Krom toho se postava objevila coby průvodce peklem či přízrak z nočních můr a halucinací v řadě dalších filmů svého stvořitele. Vtělení ďábla stejně jako předchozí díly série sleduje hrdinovu pouť za ideální družkou, s níž by zplodil potomka - je totiž posedlý vlastní nadřazeností vůči obyčejným lidem a vyznává ideu kontinuity krve coby dědičné linie přesahující smrt jednotlivce. Tentokrát se po čtyřiceti letech strávených v žaláři vrací mezi lidi, přičemž vysoký věk nikterak nezmírnil jeho žízeň po vraždění ani patologickou nenávist k autoritám, především k církvi. Ve vedlejší linii vyprávění pronásledují hrdinu přízraky jeho dřívějších obětí, které motivují řadu flashbacků. V nich jsou použity záběry z předchozích dílů trilogie, přičemž mnohé z nich nemohly být svého času do filmů zařazeny a až nyní si našly cestu z autorova archívu k divákům. Vtělení ďábla představuje unikátní zkřížení primitivního mysticismu, křesťanství, gore, zvráceností a fyzických extrémů, přičemž v duchu tvorby jiného latinskoamerického génia, Alejandra Jodorowského, jako celek představuje surreální iniciační film. Jiří Flígl, 36.LFŠ 2010