Francesca Cigalone žije bohémský život. Se svým manželem Martinem, dvěma dětmi, manželovou sestrou a babičkou, s přítelkyněmi, s nepříliš úspěšným filmovým režisérem Adrienem a jeho četnými milenkami sdílí nádherný byt o 320 čtverečních metrech v domě, který patří soukromé majitelce. Byt ani není psaný na ni, ale na její babičku, která už se dlouho v Paříži nezdržuje, a Francesca z něj platí směšné nájemné, vyměřené v roce 1948, kdy benevolentní zákon v poválečné euforii umožnil brát si nájemníkům do bytu další spolubydlící prakticky bez omezení, a zapomněl na valorizaci nájemného. Není tedy divu, že se majitelka rozhodla Francescu a její přátelé z bytu, který jí nepřináší žádný zisk, vypudit, a nepohodlné nájemníky zažalovala. Francesca je rozhodnutá se nedat, hájí se u soudu sama (má ostatně 2 ročníky práv), ale není to jednoduché. Pronese sice u soudu plamennou řeč, ve které hájí práva chudých umělců, kteří přece pro slávu Paříže udělali nejvíc - ale i jí samotné je jasné, že se doba změnila, hospůdky, ve kterých posedávali básníci, nahradily módní butiky. Pokouší se aspoň vymoci nějaký odklad, ale dlouhodobě je situace neudržitelná. Krom toho má Francesca další problémy, její manžel Martin, filmař, který se živí jako dabingový režisér, není žádná opora, a není na něj ani moc spolehnutí: na festivalu ve Florencii se nechal svést půvabnou Veronikou, která ho pronásleduje i po návratu do Paříže. Francesca musí čelit exekutorovi i soudům sama, i když se jí podaří dosáhnout jistého úspěchu - nájemní smlouva je sice vypovězena, nájemník ale smí v bytě zůstat. Nájemník je ovšem babička... Francesca se za ní vypraví na venkov k moři, kde babička žije, a dostává se jí příjemně znějících, ne však úplně praktických rad ve smyslu, že život se nemá brát moc vážně, a nejdůležitější je si užívat. Režisér Adrien se mezitím rozhodne v bytě natočit svůj dlouho plánovaný film z prostředí pařížského kankánu - Paříž zpívá. Během natáčení se ale jako na potvoru dostaví soudní vykonavatel, a protože poskytnutí bytu k pracovním účelům je zcela v rozporu s režimem nájemní smlouvy, nahlásí vše majitelce. Katastrofa vypadá neodvratně, a ke všemu si ještě Martin splete telefonní číslo a na milostnou schůzku do hotelu pozve místo Veroniky vlastní ženu. Martin se stěhuje z manželské ložnice do komory, ale nebude to asi nadlouho, protože přichází příkaz k vystěhování do dvou měsíců. Jenže babička měla pravdu. Její heslo "žijme bez starostí, ty přitahují neštěstí" se ukáže jako moudré. Situaci v hodině dvanácté zachraňuje Adriene, který je určitě lepší milovník než režisér - dostane majitelku do postele a uspokojí ji natolik výjimečně, že podepíše smlouvu na dalších osm let. Celá bohémská kolonie je nadšena, sváry zapomenuty, a všichni to společně oslaví piknikem u moře.
Zdroj: TV Barrandov
