Poslední kat

Herecké výkony zcela v rozsahu britské divadelní a filmové tradice. Dějová složka pracující věrně s biografickými prvky, má i za této okolnosti obsahuje poselství, tolik odmítaného vykonávání hrdelních trestů.

Pochmurná doba, ponuré věznice, ošuntělý domov a jeden kat, který svou práci bere smrtelně vážně. I ten nejtěžší zločinec má právo na rychlou a čistou smrt. A když zaplatí cenu nejvyšší, je opět nevinný. Přes všechnu hrůznost tématu vyznívá film v podstatě pozitivně a civilizovaně. Odpůrce trestu smrti nebude souhlasit, ale jen do chvíle, než mu cizí vrah zabije někoho blízkého...

Příběh skutečného profesionála s pevnými nervy i charakterem a navzdory náplni své práce i šlechetnou, soucitnou duší, cynici a lidé nevyrovnaní s chodem světa nemohli v oboru, a zároveň v soukromém životě, uspět, jak vyplynulo i z příběhu samotného, ve kterém jsem postrádala otázky spojené s justičními omyly a reakce na ně... Timothy Spall - který jistě neobsazuje místa ve dvacítce nejpřitažlivějších mužů světa podle časopisu People, ale umí zařvat jako lev, v očích má celý herecký index a snad nikdy jsem ho nezahlédla v marné roli - mě lehce přesvědčil o svých schopnostech být kýmkoliv, kým se mu jen zachce.

Kat-humanista - to se povedlo. Teď by měl přijít nějaký posměváček typu Jaroslava Haška a připsat k tomu něco podobného jako napsal v povídce Malý oznamovatel Národní politiky: Ušlechtilý majitel psince hledá touto cestou... atd. Může být majitel psince ušlechtilé povahy, když při kupírování štěňat řeže jim ohony a stříhá uši? Stejně by se mohl otisknout inzerát: Ušlechtilý katův holomek hledá touto cestou... V tom případě dal bych značku „Od oltáře k šibenici“ do adm. Národní politiky.