Kurýr na jih

Zpracování méně známého románu Saint-Exupéryho svedlo dohromady několik významných osobností literárního i filmového života. Děj se značně liší od románu a výsledkem je sentimentální melodrama částečně zasazené do exotického prostředí francouzských kolonií v Africe. Kurýr na jih je zástupcem řady tendencí francouzské kinematografie, které jsou u nás vesměs naprosto neznámé. Především se jedná o žánr koloniálního filmu, což byly příběhy odehrávající se na francouzských závislých územích, zejména v afrických koloniích. Pobyt na letištní stanici v saharské poušti inspiroval francouzského spisovatele Saint-Exupéryho k napsání románu Kurýr na jih. Zatímco jeho literární podoba působí formou zpracování jako dopis a je spíše proudem vnitřních myšlenek, filmové zpracování se zaměřuje na ztroskotání v lásce hlavního hrdiny Bernise a jeho přítelkyně z dětství. Vše dostává rozměry sentimentálního melodramatu. Nicméně šlo o významnou produkci obsazenou slavnými herci, a tak byl jejím zfilmováním pověřen režisér Pierre Billon, který již natáčel filmy v magribských koloniích. Zaměřil se na vykreslení atmosféry na letecké lince Casablanca-Dakar, jež měla být chloubou Francie. V samotném Maroku se odehrává asi čtvrtina filmu. Je pravda, že marocké scény jsou na svou dobu poměrně spektakulární, ale z filozofujícího nádechu románové předlohy nezbylo ve filmu nic. Scénář si sice psal sám autor, technický scénář pak rozepisovali Billon s Bressonem a dialogy upravoval významný scenárista českého původu H. G. Lustig, ale vše se evidentně podřídilo potřebám producenta. Film je třeba dnes vnímat především jako kuriozitu a jako takový je také uveden v rámci retrospektivy Roberta Bressona. Ten se ve třicátých letech, zlatém období francouzského filmu, stýkal s významnými osobnostmi francouzského filmového průmyslu. Jeho přítelem byl také Édouard Corniglion-Molinier, který ač brigádní generál francouzského letectva objevil kouzlo kinematografie a načas se stal filmovým producentem. Bresson v té době potřeboval práci a tak mu Corniglion-Molinier „dohodil" nekreativní rozepisování a rozkreslování již hotového scénáře do technické verze. I když Bresson o tom nikdy explicitně nemluvil, tyto kontakty mu bezpochyby později pomohly ke snadnějšímu prosazení se, což ve čtyřicátých letech v době okupace nebylo vůbec snadné. Ve Francii tehdy debutovalo pouze asi pět režisérů a činných jich bylo několik desítek. David Čeněk, 40 LFŠ 2014;