Jen o rodinných záležitostech

Pro mne jeden z mála podařených snímků o „komunistické pravdě“. Jen se mi zdálo, že herci ze sebe nevydali všechno, to bylo takové poslabší. Retrospektivy byly zbytečné. Ubíraly pozornost hlavní linii příběhu a dle mého soudu nebyly zase tak podstatné. Děj na konci nebylo nutné natahovat, ale jinak řadím tento snímek do té skoro nejvyšší kategorie.

Film zabíjí jeho velmi pomalé tempo a v podstatě ta beznaděj je zde vystižena tak věrohodně až je snímek těžko stravitelný. Jinak herci výborní, téma stále aktuální, vyznění a celá nálada depresivní a pochmurná. Velmi zajímavý, ale zároveň zvláštní film....

“Raději se desetkrát mýlit, než mít jednou pravdu proti straně!” Československo, 50. léta a nelidský teror na lidech v podobě vykonstruovaných procesů. Doslova horor mající reálné základy. Citace: ´Příběh z období kultu osobnosti, usilující o postižení psychologie doby a lidí ji žijících. Odsuzuje i varuje vylíčením tragických osudů dvou mužů, zatčených a obviněných z velezrady, a ženy jednoho z nich, kteří trpí nesprávnými metodami i s nimi zápasí a sami v sobě i ve svém okolí hledají odpověď na palčivou otázku, kde vlastně je pravda a spravedlnost.´ Snímek je natočen na základě autobiografického knižního románu autorky Jaromíry Kolárové, která vyšla v roce 1965. Scénář byl však dokončen až v roce 1988 a do kin hotový film vzešel zrovna v době tzv. Sametové revoluce a co si budeme povídat, kdo by v tuto dobu chodil do kina. A tak bohužel upadl v zapomnění a je to ohromná škoda. Tohle by se mělo v televizi promítat hodně často, neb lidé zapomínají a z dob komunismu si připomínají jen to dobré. A rozhodně se na to měli podívat čeští tvůrci, kteří stojí za filmem ´Milada´. Takhle nějak ten film měl vypadat. Stojí za připomenutí, že něco takového už v roce 1970 natočili francouzští tvůrci v Česku uvedeném pod názvem ´Doznání´, pro změnu dle vzpomínek popsané v knize od československého komunistického politika, diplomata a publicisty Artura Londona, který emigroval do Francie, jehož děj je tomuto podobný jako vejce vejci. Film byl samozřejmě v tehdejším Československu zakázán a není divu.

Filmu prospělo uležení, po letech uzrál. Je viděl, že Donutilovi šlo hrát hajzly i dřív. Celkem netypický obsazení je obsazení komické dvojice major Maisner + patolog Slavíček (Potměšil + Hrušínský) do negativní role StBáků, zatýkačů ... Landa a Roden jsou dost uvěřitelní i po letech ...