Příběh chlapce, který miloval svou práci

Ostravské Příběhy všedního dne dospěly k závěru PŘÍBĚHEM CHLAPCE, KTERÝ MILOVAL SVOU PRÁCI. Ani do třetice se scenárista Jan Císař neobešel bez postavy vyšetřovatele (Václav Babka) a nechal tohoto pána v šedém plášti úplně zbytečně vstupovat do děje a komentovat jej. Chtěl si asi opět usnadnit motivickou výstavbu hry i celkové její vyznění – moralizující závěr by bez vyšetřovatele těžko mohl napsat. Není pochyb o tom, že u nás dnes existují rodiče, kteří nutí své děti studovat proti jejich vůli. Není pochyb o tom, že donucovací prostředky bývají mnohdy drastické. Známe i sebevraždy mladých lidí kvůli špatnému vysvědčení. Zoufalá snaha mladého hrdiny (Roman Hájek) uniknout z dusivého prostředí rodičovského domu v sobě proto měla mnoho typického. Typická byla také energická neústupnost snobské matinky v podání Alena Vránová. Stejně dobře známe i dlouhým manželstvím utahané otce (Zdeněk Buchvaldek), kteří se v zájmu klidného přežití rozloučili dávno s jakoukoli snahou něčemu pomoci nebo něčemu zabránit. O poznání nevýrazněji ovšem působily ty scény Příběhu, které se týkaly mladíkova milostného vztahu i jeho působení v truhlářské dílně. Jako by si toho byl režisér Otakar Kosek vědom předem, využil právě na těchto místech hereckého mistrovství a popularity Bedřich Prokoš a Josef Karlík. Třídílný ostravský cyklus našel dramaticky nosnou myšlenku. Vycházel ze situací, kdy pozitivní lidská snaha nebo cit ústí pod tlakem prostředí paradoxně, leč zákonitě ve společensky negativní jednání. Dobová a sociální podmíněnost individuálních činů, to je většinou záruka velkého tématu. Jenže konečné výsledky, které jsme mohli zhlédnout na obrazovce, těmto abstraktním předpokladům zcela neodpovídaly. Úskalím, na němž se slibný dramaturgický projekt rozdrobil, byla patrně scenáristická příprava. BÍLEK, Petr [pb]. [i]Týden v televizi.[/i] Tvorba, týdeník pro politiku, vědu a kulturu. 1982 [27. října], č. 43, s. 19. [upraveno, zkráceno]