Imago

Hlavní cenu v kategorii animovaných filmů na bilanční soutěžní přehlídce české a slovenské krátkometrážní tvorby 1985 získala poetická groteska IMAGO režisérské trojice Adolf Born, Miloš Macourek a Jaroslav Doubrava. Tento jedinečný tým naší animace pracuje od roku 1972 a za tu dobu si získal srdce a přízeň miliónů diváků i řadu světových poct. Připomeňme několik jejich výrazných úspěchů v oblasti kresleného filmu: Co kdyby... (1972), Ze života ptáků (1973), Nesmysl (1974), Hugo a Bobo (1975), Ze života dětí (1977), Mindrák (1982) nebo další z jeho satir Servis (1983). Samostatnou kapitolou je tvorba uvedené trojice pro děti. Fenoménem se stal mimořádně oblíbený seriál Mach a Šebestová (1976 – 1983), na jehož dlouhometrážní verzi se pracuje. Kreslený film Imago (1985) na téma nesmrtelnosti lidského optimismu a fantazie, čerpá ze specifického groteskního humoru Bornových litografií, jehož postavy a figurky zde „ožívají“. Je to příběh muže žijícího dvojím životem: všední dny úředníčka s autoritativním šéfem, panovačnou manželkou a nevychovaným potomkem, a snový život, plný krásných žen, které ho – ubohého – jsou ochotny vždy ukonejšit a hýčkat. Základním tématem výtvarníka Adolfa Borna je totiž manželství, které vidí v satirické nadsázce jako boj mezi mužem a ženou. Námět tedy čerpá z okruhu tematiky Bornografie a je analyzován ostrými tahy pera. Je viděn černě, ale s humorem. Návštěvníci výstav vědí, že Born obohatil oblast moderní barevné litografie i tematicky – přenesl karikaturní prvky na litografické kameny a stejně tak uplatnil i další možnosti grafických technik. Přesto nejdůležitějším prostředkem Bornova výtvarného výrazu je linka. Ovládá ji mistrně; je obeznámen se všemi jejími zákonitostmi a umí využívat všech jejich předností: na jedné straně její použitelnost k vrcholné jednoduchosti, ke křišťálově jasné abstrakci, a na druhé straně až k opojnému plýtvání bohatstvím doteků pera – od tečky a po složité kaligrafie – a z toho plynoucího bohatství ornamentálního pojednání plochy. Jestliže Born je jako karikaturista vázán jednoduchostí projevu, může své nadání plně rozvinout jako ilustrátor a jako tvůrce volné grafiky. Všechny zmíněné přednosti se jako v průsečíku setkávají v Bornových grafických listech. A právě je uvádí na scénu film Imago. Jaroslav Doubrava, který jako první animátor dokázal rozhýbat Bornovu autorskou linku, zde stanul před mimořádným úkolem: jak animovat kreslířovy grafické listy? Ačkoliv měl k ruce skupinu vynikajících animátorů Studia Bratři v triku (Josef Hekrdla, Cilka Dvořáková, Nataša Boháčková), výsledek není uspokojivý. Grafická svébytnost a složitost postav z Bornovy grafiky se zpěčuje zákonům animace. A tak „plující“ ploškové figury, vystřižené z grafických listů, v mnohých fázích působí staticky a rozpačitě. Jednoznačným kladem filmu je hudba Emil Viklický, který svým tahem a svěžestí překlene i některé kostrbatosti animace. Pop music v podání jazzmanů tu nabývá nových dimenzí, naznačuje nové možnosti střechové oblasti žánru. Přes uvedené výhrady si Imago najde hodně vděčných diváků, vždyť se řadí k nadprůměru vysokého standardu produkce Studia Bratři v triku Krátkého filmu Praha. Je to ambiciózní projekt tvůrčí trojice, která přes množství svých prací neupadla do stereotypu a dokáže znovu překvapovat i náročnější diváky. V úvodu zmíněná Hlavní cena pro nejlepší dílo roku je určena snímku, který svou jedinečností a novátorstvím ukazuje cestu a další možnosti žánru. ZVONÍČEK, Petr. [i]Velký sen slabého muže: Imago.[/i] Scéna. 1985 [25. listopad], roč. 10, č. 24, s. 5. [upraveno]