Královna loutek

Německý film, který na plátna československých biografů přišel v roce 1936, se jmenoval "Královna loutek". Je příběhem "šlechtickým", neboť vypráví o dvou lidech sice s erbem, ale zcela bez peněz. Tito dva švorcáci se do sebe zamilují. Ve Vídní se velmi pohněvají, ale ne zas ne natolik, aby se nakonec neusmířili. Balet byl v dobách vzniku filmu velice populární a dal pouze jméno této komedii silvestrovské noci, a přece jeho akt, provedený a zatančený v dobové výpravě roku 1900, tvořil jeho nejhodnotnější část po stránce hudební a taneční. A když se jeho postavy, zmnohonásobené a zkreslené, míhají před očima komtesy v šampusovém opojení, seznamuje se divák v těchto obrazových montážích s druhým technickým kladem tohoto filmu, jehož ostatní děj byl snesitelný právě jen v silvestrovském tobdobí. Odehrává se z větší části v oparu alkoholu silvestrovské noci, za víření hudby, tance a vídeňského dovádění. Pro tento pijácký humor nemá káždý porozumění, právě tak, jako ne pro konflikty z toho vznikající. Nuže: aristokratická teta nechce svou nemajetnou neteř provdat za nemajetného barona, který však, stejně jako teta s neteří bydlí v pěkném zámku. Logika přímo výstavní. Tito věčně flámující povaleči s rozmazlenou komtesou nemohou být sympatičtí nikomu a za žádných okolností, i když jsou představováni takovou hereckou elitou, za jakou lze zcela určitě považovat Paula Hörbirgera, Wolfa Albach-Rettyho, Magdu Schneiderovou, Adelu Sandrockovou.