Precious

Díky tomu, že na začátku filmu proběhla informace, že se jedná o příběh z Harlemu z roku 1987, byla jsem ochotná příběhu více věřit. Ne, že by se dnes podobné věci neděly (myslím ve spojitosti rodinných vztahů/nevztahů), ale myslím si, že dnes existuje více možností jak "utéct", záchranných sítí a ženské obecně jsou sebevědomější, takže dokážou říct ne, alespoň směrem na západ. Anebo jsem naiva a tak mi neberte tuto iluzi. Možná je to i tím, že jsem měla neustále pocit, že se také mě jako diváka, někdo snaží citově vydírat a já se bránila zuby-nehty. Hlavní hrdinka to nemá jednoduché a když už se konečně hrabe ze dna, přijde další rána. Otázka, koho víc litovat, jestli matku nebo dceru, doufala jsem v babičku, která práskne dveřmi a zjedná pořádek, ale i tam jsem se zklamala. Každopádně díky za české školství, tady umí číst každý prvňák, takže směle na vejšku můžou všichni.

Past na emoce s návnadou, která láká, potíž je, že jsem trošku rozmlsaná vybranějšími laskominami, takže tentokrát míjím obloukem a odnáším si bez jakékoliv újmy na citech další kousek skládačky, co nezapadá do amerického snu, obohacená pouze šokující novinkou ze vskutku neomezených možností - navzdory pravidelné školní docházce existují v USA inteligentní! studenti, co v sedmnácti neumí číst! Ale! Při troše štěstí na správné lidi není důvod držet se při zemi - zbývá dokončit střední a pak na vysokou, u přívažku čtyř stovek liber živé váhy a dvou dětí, při dočasném pobytu v "domě na půl cesty", se dá mluvit o smělých, nikoli však nemožných plánech, nu a já se divím, že se ještě divím... Zpětně si uvědomuji, že nejvíc jsem se zabavila přemýšlením, jestli ta sociální pracovnice je, kdo si myslím, že je... a byla i s kolegou Kravitzem fakt dobrá :-)

Ne každému se podaří natočit film s tak realistickými prvky, aby důvěrně přesvědčil i diváka. Precious se to však daří výborně - prostředí Harlemu, negramotnost, život na podpoře... Každý máme o životě v USA své představy, ale myslím, že takhle syrová ukázka života určité sociální vrstvy nám všechny mýty boří. Příjemně překvapí i fakt, že smetanu neslízly jen slavné tváře, ale hereckou šanci dostali i neznámí lidé. Všichni se toho zhostili skvěle.

Filmy, ktoré ukazujú pravú tvár života v USA (chudobu, násilie v rodinách, nedokonalý sociálny systém a problémy v školách) nezvyknú vyhrávať žiadne ceny. Zvykne sa nad ich kvalitou privrieť oči, pretože poukazujú na skutočný život najchudobnejších v USA a morálne poukazujú na povinnosti a úlohy štátu voči sociálnym prípadom. Väčšinou sa však osudy znásilnených a ponižovaných žien nekončia rozprávkovo dobre, ako v tomto príbehu.