Zrzek

"Zrzek". Volným zpracováním románu Julese Renarda "Poli de carotte" (Zrzek) a přetvořením do scénáře vznikl velmi hodnotný francouzský film. Psychologicky usměrněná režie Juliena Duviviera, které se podařilo po dlouhém hledání nalézt mezi školáky Roberta Lynena, představitele titulní úlohy, rozvíjí se na pozadí rozvrácené francouzské středostavovské rodiny, nevtíravé drama chlapecké duše, ochuzené o všechno teplo domova. Zrzek Lepic, opožděné dítě, nevzhledné a zakřiknuté, ale citlivé a inteligentní, nepodává v tomto filmu naučený divadelní výkon s tradičními gesty a mimikou, nýbrž žije tu zcela přirozeně kus svého chudého života, v němž není ani dost chleba a bezstarostných her, ani laskavého prostředí a pohlazení, po nichž tolik lační, ba ani prosté spravedlnosti, neboť jeho hysterická matka, zlá paní Lepicová, odporná megera, která kazí rozmazlováním své dvě druhé děti, rafinovaným způsobem zároveň mučí nenáviděného Zrzka hladem a ranami do té míry, že uštvaný malý trpitel, tohle dítko boží, hledá již dvakrát východisko v sebevraždě. Řadou realisticky jemně prokreslených scén, ve střídavých záběrech typických interiérů a svěžích krajin francouzského venkova, prokmitá pěknou souhrou apatického dobráka otce v podání Harry Bauera a zlobné matky jemná tvářička pihovatého chlapce s živě rozhořčenýma krásnýma očima, které zrcadlí věrně celou tragedii jeho života, budíc soucit spíš s těmi, kdož ji zavinili. Pouze dialektický závěr, rušící konečné gesto dětského zoufalství a banální překlad českých titulků, tlumočící nepřesně francouzskou předlohu, byly skvrnami tohoto lidsky hodnotného filmu.