Úvodní slovo pronese

Hrdina, který se zřejmě jeví sám sobě velice důležitým, se doma připravuje k řeči na jubilejním shromáždění jakéhosi společku. Začíná mnohokrát psát znova, zkouší si před zrcadlem řečnickou pózu a gestikulaci. Ověřuje si zkoušku řečnické produkce u své manželky, a ta, zřejmě uvyklá podobnému jeho počínání, ho nestačí ujišťovat, že všechno je správné a krásné. Je tak zakoukán do sebe, že si sotva všimne, když manželka jde lhostejně po svých, nejprve do koupelny a pak do ložnice, a on nedotčen pobíhá všude za ní, aby se znovu a znovu ujistil o svém budoucím úspěchu. Svou řečnickou přípravu končí ve vidině ovací, kterými ho zahrnou nadšené zástupy. – Do sálu se na schůzi trousí účastníci a posléze na pódium vystoupí náš muž. Při pohledu na publikum je v něm zpočátku dušička malá a po emfázi, s jakou se k řeči chystal, není teď památky. Jeho projev je stísněný, publikum zůstává neúčastné. Ale pomalu se řečník vlastním hlasem rozehřívá. Jeho slova ve zvuku i v grafickém vyjádření, které se mu hrne z úst, jsou nesrozumitelná, ale podle řečnických postojů, gestikulace a kadence hlasu zřetelně poznáváme ráz jednotlivých odlišných pasáží, vemlouvavých, útočných, vyčítavých, hrozivých, naléhavých, všech těch řečnických otazníků a vykřičníků. Ale publikum přes všechnu jeho vervu a snahu řeč nevnímá. Znuděné tváře prozrazují nezájem, grafický obraz řečníkových tirád se v hlavách posluchačů deformuje, hroutí a proměňuje v představy, které s řečníkovým projevem nemají co dělat. Nešťastná maminka marně napomíná chlapce, aby dával pozor a slušně se choval, dva muži v zadních řadách spolu provozují na kolenou jakousi společenskou hru a jiná dvojice – on a ona – začíná dokonce navazovat flirt. Řečník konečně postřehne, že se nedaří jeho úsilí zaujmout posluchače, ti že se zaobírají sami sebou nebo dokonce usínají. Řečnické evoluce krotnou a chabnou. Řečník jako by se vtahoval do sebe, až se pod tíhou poznaného debaklu přikrčí do velikosti trpaslíka. Řeč tichne a tichne, až skončí v nezřetelném šepotu. Posluchači se nenadálým tichem probudí ze svého zadumání i spaní a podle zvyku a slušnosti odmění řečníka potleskem. Tento slastný zvuk si řečník ve své samolibosti vyloží lichotivě a v pýše se vypne tak, až hlavou shodí na sebe lustr a domnělá sláva končí pohromou. [Filmový přehled 10/1963] Autor/Zdroj: - / Filmový přehled