Švejk bourá Německo

Britský „Švejk" Karla Lamače je nejméně ve dvou ohledech vskutku unikátní. Zaprvé oslavuje tuzemský odboj kombinací české tradice epizodního vyprávění s britskými špionážními žánrovými vzorci. A zadruhé z této neotřelé perspektivy svérázně „aktualizuje" zápletku klasického románu Jaroslava Haška. Ačkoli nelze opomenout neskrývaný politický zájem filmu Švejk bourá Německo, pro většinu diváků bude tato významová rovina pravděpodobně méně podstatná než dodnes okouzlující hra Karla Lamače s uspořádáním Haškova románu Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války (1921-1923). Na jedné straně lze britský snímek brát za Lamačův svého druhu remake jeho (a nejen jeho) prvních švejkovských adaptací, kdy ve dvou filmech z roku 1926 volně zpracoval první dvě Haškovy knihy. Roku 1943 stejně jako o sedmnáct let dříve přitom nemohl klást důraz na Haškovu hru s jazykem ve Švejkových nekonečných verbálních proudech. Tehdy ještě pracoval s prostředky němého filmu, tentokrát zase s anglickými herci (v čele s Lloydem Pearsonem) a s anglickým divákem neznalým českého kulturního prostředí. Na straně druhé je Lamačův britský film odvážným „přepisem" Haškova románu, který se z první světové války přesouvá do druhé, rakousko-uherské mocnářství nahrazuje nacistickým impériem a postavu Švejka v něm už definitivně nelze považovat za blbce. Hrdinova manipulativní hra s mocenskými strukturami vládnoucího systému tvoří východisko pro Lamačův nejradikálnější úkrok - režisér totiž vzdává hold západním žánrovým vzorcům, které tak vášnivě obdivoval a v první polovině 20. let napodoboval ve filmech Otrávené světlo (1921) nebo Drvoštěp (1922). Haškův román se stává motivickým základem pro špionážní hříčku, kdy se titulní hrdina stává součástí českého odboje a jeho „blbcovství" nabývá jednoznačně příčinných odůvodnění pro rozvoj zápletky. Epizodní struktura vyprávění tak sice zůstává zachována, zároveň ale strukturuje pole pro špionážní historku jdoucí ve stopách klasických švejkovských situací, což diváci ocení tím víc, čím lépe původní románové dílo budou znát. A i když nebudou, tak či onak jde o starosvětskou zábavu stojící na pomezí české veseloherní tradice, britské situační komiky a upřímně propagandistického filmu. Radomír D. Kokeš LFŠ 2015