"Ples v hotelu Savoy". Hodně se v té době psalo, ale i mluvilo o operetě ve filmu. Tento druh filmové zábavy se bude líbit potud, pokud bude dobře udělaná, to znamená okořeněná trochou vtipu, popohnána živým a střídavým dějem, náležitou pastvou pro oči a s přidáním odměřené dávky pikanterie, což v té době znamenalo špetku.Tyto podmínky úspěchu si pojistil i tento maďarský film, který se v našich kinech objevil v německé verzi.
Gitta Alparová vnesla do filmu svou pěveckou kulturu i kus umění a Rosa Barsonyiová temperament divadelní subrety. Hans Jarray v roli zamilovaného barona šel svým zjevem najisto za úspěchem u své zpěvačky i u ženského obecenstva. Výprava se snažila oslňovat přepychem noční slavnosti ve velkém hotelu a záběry kamery diváky překvapily příjemně novými záběry tanečních skupin. Operetní děj ve filmu i na jevišti má ovšem svou logiku, beru zpět, vlastně ji vůbec nemá, a své zápletky, spíš však motanice a propletence buduje na nepravděpodobnostech, které ve skutečném životě by byly holou nemožností.
Slavná zpěvačka se na první ráz zamiluje do elegantního mladého muže, kterého považuje střídavě za sklepníka, zloděje, barona, baví se s ním, tančí a stále neví, kdo to vlastně je, ač ho jinak každý zná a stačilo by se jen zeptat prvního pikolíka, aby se dozvěděla s kým má co do činění. Ale to by bylo proti zákonu operetní logiky. Tento libivý, ale velmi průměrný snímek z dovozu dokazoval, jak liché byly nářky našich výrobců nad dovozem maďarských filmů a jejich pronikání na náš filmový trh i s příslušnou propagandou, když přece stačilo, aby se toto operetní zboží vyrobilo u nás, ale pozor: muselo by se k tomu přistupovat s technickou pečlivostí, která dokázala průměrného diváka zaujmout. Svět už je takový, že uvidí-li například tolik hezkých dívek, vkusně ustrojených, tančících, rozesmátých, snáze uvěří maďarskému "Extra Hungariam non est vita", než české žertovně filmové propagandě bálů československých ministrů, kde se jako hlavní chod podávají "buřty s cibulí".
Poznámka autora:Gitta Alparová byla manželkou Gustava Fröhlicha. Ten se s ní v onen čas rozváděl, popřel, že by to mělo být z rasových důvodů (Alparová byla totiž maďarská židovka a rozhodně od Fröhlicha v roce 1935, to znělo jistě od srdce). Zatím si z Prahy odvezl k filmování do Německa naši Lídu Baarovou a uvedl ji dokonce říšskému kancléři Adolfu Hitlerovi. Baarová právě dokončovala film "Barkarola". Peštský a vídeňský tisk měl skandálek jak vyšitý: Fröhlich se zasnoubil s Baarovou. Ta to rozhorleně v českých novinách popřela. Takže měli čtenáři, ale i filmoví diváci na vybranou, pokud nepřijali myšlenku, že se i naše "hvězdy" přiučily reklamním tahům a metodám z Hollywoodu.
