Mezi nebem a zemí

První půlka filmu, když hlavní hrdina žije na dně, je zajímavá, druhá půlka je však o dost slabší a vypadá jako reklama na knihu. Bohužel myšlenky z knihy jsou jen naznačeny a očekávání duchovního rozměru nebylo naplněno.

Mám problém s uvěřitelností, a to jsem paradoxně věřící :-), celé mi to připomíná taková ta shromáždění, kde slepí vidí, chromí chodí, mrtví ožívají..., ne vážně, netvrdím, že si pan Walsch vymýšlí, jen mně nesedí, že zná odpověď na každý z dotazů a zodpovídá je hodně šalamounsky a přitom si několikrát protiřečí, myslím, že v parku měl hodně času na přemýšlení, jak se stát šikovným manipulátorem ve jménu Boha, nebo se pletu a jsem nedůvěřivá kvůli nepovedenému filmovému zpracování. Každopádně mě pobavilo, jak se lidé sveřepě brání věřit v existenci Boha, nazývají jej předsudkem, jeho zákony jim přijdou jako středověké pověry a směrem k církvi mají jen slova pohrdání - a pak se zrehabilituje jeden z nejubožejších, prohlásí, že mluví s Bohem, pro každého má vzkaz, který se dobře poslouchá a voalá - všichni mu provolají hosana! Přitom mají všechno přímo před nosem, včetně hovorů s Bohem, kolikrát se stačí řídit pouze vlastním svědomím - to je ten hlas, který vám našeptává, že se někdo dívá. NEPOCHOPENÁ SCÉNA: Leořino předsevzetí, že už nebude trávit život vyděláváním na živobytí, chce vytvořit nový, založený na lásce a soucitu - ó, jak jednoduché, tak hodně štěstí, Leoro.