Helena Trojská

"Helena Trojská". Tento film se připojuje k těm, co nedopřávají klid smýšlenému popelu důvěřivého Menelaa, svůdné a světlovlasé Heleny a krásného Parise. Proč by mu divák měl zazlívat, když se zmocnil tohoto klasického trojúhelníku způsobem tak neodolatelně zábavným a humorným? Neboť tato Helena Trojská není dějepisnou lekcí, ale satirou. Její režisér Alexander Korda si bezpochyby uvědomil, že pokus o věrnou rekonstrukci slavného příběhu je vždy dobrodružný a rozhodl se legendu poněkud zlidštit. Odhaluje tedy roušku ze soukromého života spartské Heleny a ukazuje divákům reky řeckých mýtů v županu. Celým příběhem Helenina únosu, obležením a pádem Tróje i slavného návratu Řeků s jejich královnou, vane lehký a lechtivý dech humoru a satiry. Uvedení na scénu je nicméně grandiózní, mohutné a zajímavé, neboť režisér Korda úmyslně smísil nejmodernější architekturu s klasickými liniemi. A věren svému pojetí pantoflového hrdiny, záletné paničky a zástěrkářského primátka, svěřil úlohu hercům, které diváci měli možnost vidět jen ve vážných, ba tragických rolích. Tak Lewis Stone propůjčil svoji aristokratickou hlavu ustaranému a otrávenému Menelaovi, Maria Corda svou štíhlost a plavou krásu záletné a fintivé Heleně a Ricardo Cortez své sladké oči a čistý profil trojskému princi - hezounovi.