Nebojte se tmy

Ale jo, poměrně slušný film. Ne jako horor u kterého by divák ječel hrůzou pochopitelně, ale jde o zajímavý příběh. Jen zpracování se mi zdálo zbytečně dlouhé. Také rychlejší spád by nebyl na závadu. Snímek v lepším průměru na první podívání. Na druhé to myslím není. Pokud ano, opravím. 201401130000/0000+++Opravuji, mrknul jsem na to podruhé, ale hodnocení nechávám i přes obr minelu ke konci filmu, kde se říká, že se potvory bojí světla. Proč jej nepoužili?? Ale zábavné to je, hlavně ty pidi skrčkové jsou k zulíbání hihihi.

Trošku jiná formu víly Zubničky. Jak už psal kolega přede mnou - jedná se o atmosferický film. Takových filmů se strašidelným domem bylo natočeno spousta. Hlavní hrdinkou je malé děvče, které vyšoupnuto matkou je svěřeno k výchově a hlídání otci. Ten momentálně žije se svoji novou partnerkou Kim. Vztah mezi jeho dcerou a jeho partnerkou je na počátku napjatý, ale časem se to srovná. Ve starém domě, který rekonstruují však pobývá ještě někdo jiný. Nečekejme nějaká bližší vysvcětlení, jde o to pobavit, či trochu vystrašit diváka. A tvůrcům se to daří. Nejde o lekačky a o krev. Atmosféra graduje. Napřed se té malé dívce nevěří v tom, že v tom domě straší a pak je už pozdě. Démonci se bojí světla, dívenka se bojí tmy a já se bojím, že bude natočeno pokračování.

Don´t Be Afraid of the Dark mne celkem hodně překvapilo. Příběh, který umí člověka vtáhnout do děje. Řekla bych, že film je hlavně založen na hereckém koncertu mladé nadějné herečky Bailee Madison, kterou jsem měla možnost vidět prvně v komedii Zkus mě rozesmát, kde opravdu excelovala a v tomhle filmu tomu nebylo jinak. Katie Holmes spolu s Guyem Pearcem jí dělali takové křoví. Takže sice jsem se nebála, ale atmosféru to mělo, hudba byla také výborná a konec mne opravdu dostal. Co říct, Del Toro ví jak brnknout na tu správnou strunu a o to víc jsem byla potěšená, že jsem od tohohle filmu nic extra nečekala.

Atmosférický snímek balancující mezi temnou pohádkou a hororem. Scénář je zpracovaný na základě ryze televizního filmu „Donʼt be Afraid of the Dark“ (1974), ve kterém Guillermo del Toro viděl ohromný potenciál. Tentokrát však zapracoval jen jako spoluautor scénáře, ve kterém vsadil převážně na psychologickou tvář příběhu. Režisér Troy Nixey jeho představy pochopil a dle jeho vůle ve všem plně pojal. Dějová šablona je však poměrně známá, takže minimálně začátek bude jasně předvídatelný. Kolik rodin či párů se už přistěhovalo do starého domu, kde se začaly dít věci jakkoliv podivné? Tady to však celé začíná vskutku pohádkově prostřednictvím malé Sally, kterou zvědavost dovede k tajemné, původně zazděné místnosti. Vlastně to svým způsobem vyznívá jako temná parafráze na Alenku v říši divů. Tajemství oné místnosti je však hrůzostrašnější, než by si, kdo mohl jen představit, a tak se ve druhé polovině příběhu skutečně začnou dít věci. Důležité je, že si dějový vývoj drží své tempo, zbytečně neodbíhá od tématu a věrně spěje k nervydrásajícímu finále. Jedná se o jeden z mála hororových snímků bez bezduchého vraždění a potoků krve, a i když fanoušci tvorby Guillerma del Tora poznají jeho určitou tvůrčí odluku, nic to nemění na povedeném zpracování.