Kainova výchova

Dvojnický motiv patří ke klasickým východiskům literárního i filmového thrilleru. Metaforické znázornění sporu dobra a zla v člověku často inklinuje k psychiatrické diagnóze patologicky rozdvojené osobnosti. Schizofrenie je však většinou spíše mechanicky využívaným vysvětlením předcházejícího řádění odpoutaného "temného" dvojníka, jež bývá ve středu pozornosti tvůrců, než realistickou studií postižené osobnosti. Ctitel mistra napětí Alfreda Hitchcocka, americký scenárista a režisér Brian De Palma, využil dyojnické záměny v kriminálním thrilleru Dvojník (FP 11/92 - V), kde se inspiroval mistrovým slavným Vertigem. V psychologickém thrilleru Kainova výchova (1992) se De Palma zabývá zmíněným klasickým rozdvojením osobnosti ve stylu Hitchcockova dramatu Psycho (1960). Obětí duševní poruchy je (podobně jako v režisérově filmu Oblečen na zabíjení, FP 6/92 - V) oblíbená záporná postava americké B-kinematografie, psychiatr. - Doktor Carter se vzdal své prosperující pediatrické praxe, aby se mohl plně věnovat své malé dceři Amy. Zaměstnaná manželka Jenny zprvu mužově přepjaté, ale poněkud neosobní péči o dítě nevěnuje zvláštní pozornost. Dojde k tragédii: Carter, jako chlapec těžce traumatizovaný svým manipulátorským otcem, zvráceným doktorem Nixem (rovněž dětským psychiatrem), ztratí kontrolu nad dosud pečlivě skrývanou temnou stránkou své bytosti, zlým Kainem. Ve snaze pomoci ďábelskému otci v dalších experimentech s řízenou výchovou, začne unášet děti, ale také vraždit. Jednou z obětí se má stát Jenny, která vinou manželova chladu obnoví známost se svým dřívějším nápadníkem, elegantním Jackem. I když všechno nakonec nevyjde podle Nixova zločinného plánu, pro policii a pro zamilovaný pár je jeho syn, divoce zmítaný bojem se svým horším já (ale i s dalšími "odpoutanými" osobnostmi) nebezpečným protivníkem... - De Palma elegantně balancuje na hranici mezi "vážným" thrillerem a jeho ironickou parafrází. Ve filmu hraje důležitou roli vědomí diváckých souvislostí (jednou z nejvýraznějších je variace na potopení auta s mrtvou ženou v bažinatém jezírku z Psycha); to snímek povyšuje na labužnickou intelektuální hru s "pokleslým " tématem. Pro režiséra je typická také sebeironická manipulace s filmovou realitou (zlý sen Jenny, následovaný retrospektivou chůviny vraždy). Pozornost v zajímavém snímku si zaslouží John Lithgow v nelehké "mnohoroli". -ap-, Filmový přehled 1994/6/17