Zimní ticho

Poté, co otec rodiny umírá nešťastnou náhodou v horách, zůstávají vdova a její čtyři dospělé dcery ponořeny do smutku na statku obklopeném zasněženou krajinou. Vdova oblečená do černého oděvu udává svému domu pravidelný rytmus traktovaný denními pracemi a přípravou jídla. Film vyniká právě rytmizováním pohybu, kdy se běžné rutinní úkony, jako společné vyšívání, promění v harmonii detailů rukou a vlasů, které vystupují ze tmy. Práce se světlem a stínem prozrazuje inspiraci nizozemským malířstvím. Atmosféra mlčení předepsaná ortodoxní katolickou vírou nedovoluje proniknout na povrch vášním a erotickým touhám všech čtyř dcer. Film vše sděluje v symbolické rovině a používá k tomu vytříbenou zvukovou dramaturgii zohledňující i ticho. Febiofest 2010