Kolo v Pekingu

Hrůza. Kola. Bicykly. Dámská i pánská, převážející na svých sedlech nejen lidi, ale i nábytek a matrace. Všude samá kola. Ale smysl jejich zaznamenání na filmový pás či digitální disk a snaha začlenit je do jakéhosi chabého děje - tento smysl, pokud tam vůbec měl být, mi uniká. Film svou nezáživností připomíná podobné balkánské zívací akce páně Kusturicovy. Asi je to na mne příliš lidské; protože, jak známo, vše lidské je mi cizí.