Karate Kid

V oblasti karate filmů, jakých v 80. letech vzniklo přehršel, tento zrovna moc nevyniká. Svým zaměřením je určen spíše pro teenagerské diváky. Máme tu mladíka nemálo zapáleného do bojového stylu karate, který se přestěhuje do nového bydliště, kde ho místní omladina zrovna nemusí. Zakouká se do něj děvče, na kterou má zálusk jistý frajírek z místní karate školy. Kvůli šikaně ho začne trénovat postarší soused a na konci všeho dějství nakonec rozhodne soutěžní turnaj. Nic víc, nic míň. Na dvě hodiny stopáže docela málo. Ale ja už to u takových filmů bývá, i zde je dějová linka ohraničena hlavně výcvikem, který je předveden vskutku šalamounsky. Kdo by to byl kdy řekl, že běžnými domácími pracemi se lze naučit obrana v karate. Vymyšleno zajímavě. Snímek značně dětinský, ale dejme tomu. Z nostalgického hlediska zhlédnutelný je, ale nic si od toho předem neslibovat.

Ano, chápu, teď se již mnozí čtenáři začínají čertit a říkají si, že snad ke shlédnutí filmu mě nemohl nikdo nutit. No, jak se to vezme. Bohužel nepřímo ano. Bylo to asi v osmé třídě, někdo z pedagogů vypadl a suplující učitel uznal za vhodné do nás nehustit látku, která nebyla jeho aprobací, takže si pustíme ve společenské místnosti video. Na výběr toho moc nebylo, mj. Karate Kid, většina spolužáků si ho odhlasovala, takže...co mi zbývalo. Vzpomínám si, že bych tenkrát raději snad psala velkou kontrolní písemku i z neoblíbené fyziky, jen abych nemusela koukat na film, který mne nebavil, navíc asijské bojové umění opravdu není moje krevní skupina a nikdy nebylo. Snažila jsem se nechat vtáhnout do děje, ale...bohužel! Přitom nikomu nevyvracím, když se mu podobné filmy líbí, je to každého věc. Další díly Karate Kida jsem neviděla, proto je hodnotit nebudu.

Sledovanie tohto filmu má nedokázalo nikdy zaujať. Filmy takéhoto kalibru veľmi neuznávam. Dej je naivný a nudný.

Filmy s tématikou o karate v 80 letech bylo hodně, ale příběh o Danielu , kterého trénuje pan Mijagi je jedním ztěch dobrých a rád se naněj podívám kdykoliv znova.