Kašpar Hauser

Když počátkem devadesátých let minulého století sáhl režisér po lákavém příběhu tajemného mladíka Kaspara Hausera, byla to šťastná volba, neboť Kasparovy životní osudy, ať se zdají jakkoliv podivné a fantastické, jsou skutečností, která na své vyřešení čeká dodnes... 26. května 1826 se na jednom z norimberských náměstí objevil neznámý chlapec neurčitého věku. Lámanou němčinou tvrdil, že se jmenuje Kaspar Hauser a kolemjdoucím, kteří si ho zaraženě prohlíželi, nutil dopis, který křečovitě svíral v ruce. . Neznámý pisatel v něm žádal norimberský jízdní regiment, aby se hocha ujal. Sám prý ho dostal ještě jako nemluvně od jakési děvečky, ale ted už nemá peníze na to, aby chlapce dál živil. Dobrodincům, kteří se ho ujali, Kaspar řekl, že celé dětství strávil o samotě, v jakémsi temném vězení, kde mu společnost dělala jediná hračka - dřevěný koníček. Zřejmě nelhal, protože podle lékařských vyšetření byl důkazem jeho dlouhodobého pobytu ve tmě zaostalý fyzický i duševní stav, především ale úžasně citlivý sluch. Navíc odmítal jinou stravu než hrubý černý chléb a obyčejnou vodu. Během několika týdnů naučit číst, společensky se však stále choval jako pětileté dítě. To mu později mělo přinést nemálo problémů… Při pokusech o vypátrání jeho původu totiž stopy vedou až do nebezpečně vysokých kruhů tehdejší společnosti - až k rodině bavorské velkovévodkyně Stephanie Bádenské. Té se měl v září roku 1812 narodit synáček, který krátce nato za záhadných okolností umírá. Při policejním výslechu Kaspar často kreslil cosi jako tulipán. Stejný motiv se objevuje na mříži vězení hradu Pilsach, v němž při přestavbě hradu v r. 1982 dělníci našli starého dřevěného koníka. Další možnou indicií je neuvěřitelná podoba Hausera a jeho údajného otce Karla Bádenského. Stephanie, domnělá matka, při spatření chlapce dokonce omdlévá! Rychle však odjíždí, aniž by se ke Kasparovi přihlásila a ten krátce nato, v prosinci roku 1833, umírá po útoku, spáchaném na něm neznámým mužem.