Káťa a krokodýl

Jako dítě mne to minulo, neb já přece, jako kluk, nepůjdu na holčičí film, nééé? No, o nic jsem nepřišel. Proto pro mne vcelku milé překvapení ve druhé půli filmu, kdy začali hrát i dospělí a hon na zvěř dostal hned jiné rozměry. To už jsem se místy i bavil. No, film jsem sledoval kvůli filmografii Andrey Čunderlíkové, ale nepoznal jsem ji tam. Ani ostatní herce.

Děti měli vždy rádi zvířátka a s velkou chutí by se o ně ještě radši starali. A to je hlavní motto tohoto rodinného filmu. Věra Plívová-Šimková tu poprvé prokázala své umění vést před kamerou malé děti, které tu zkutečně vystupují jako profesionální herci. Hodinová filmová povídka vyobrazuje dětský svět a jejich chování velice přesně. A doba vzniku, tedy léta šedesátá je značně znát. Ke konci snímku potěší účast hereckých legend, jako je třeba Oldřich Nový či Věra Ferbasová. V děckých rolích tu jsou např. Jan Kraus, Miroslav Vladyka a také Andrea Čunderlíková. Dětem uteče krokodýl a je na něj rozpoután hon. A film se mění v takovou nevinnou grotesku. Jinak má od začátku příběh poetické vyznění, které vlastně ukazuje dětské vidění a snění. A to, že tu společně vystupují děti s důchodcema jasně poukazuje na to, že není v nikým rozdílu a že fantazii a hravost můžou mít všichni bez rozdílu věku. Bohužel, na dnešní dobu je film už dosti těžkopádný a tak ani nepřekvapí, že je televizemi přehlížen.

Tento film si pamatuji z dětství, viděla jsem ho mockrát, však v době kdy byl v kinech nebyl žádný výběr dětských filmů a tak jsem za 1,- Kčs chodila odpoledne od 15,- do kina.