Dead of Night

Já tyhle sedmdesátkový flicky miluju! Je tam zachycená atmosféra, která už v dalších dekádách nebyla, nebo byla nahrazena jinou. Podobnej pocit jsem měl třeba při sledování snímku Silent Night, Bloody Night ze sedmdesátého druhého. Neopakovatelné kouzlo času. V tomto případě krom klasické hororové zápletky režisér přimíchal notnou dávku smutného dramatu. Z vietnamského pekla se domů vrací k rodičům jejich syn Andy, kterého už pokládali za mrtvého. Brzy se dozvídáme, proč je Andy najednou tak jiný a divný. Chladný pocit z něj je téměř hmatatelný. Horor kombinující se s dramatem tu funguje bezvadně. Co mě dalšího dostalo byla hudba, smyčce zařezávající se pod kůži, klavír, ambientní ruchy, to vše v klasickém zvuku své doby. Joooo, tohle fakt žeru! Dobrý bylo, když Andy s partou autem navštívili grindhousové kino, kde zrovna promítali Death in Space a The Spacenauts. Zajímavostí určitě je, že tento film byl první maskérskou prací démona největšího, Toma Saviniho. Už tehdá si dal záležet.