Zářící oči

V malé Shirley Templové získal tehdy americký film opravdovou a nefalšovanou atrakci. Tato holčička si dovedla před filmovou kamerou uchovat tolik roztomilosti dětství, které hledí do světa radostně a bezprostředněa oplácející lásku, že ztěží divák rozeznal, co je v jejím podání nefalšované a přirozené a co naopak jen naučené. Tak i v tomto filmu, ve kterém je pro změnu miláčkem pilotů na letišti, kteří bývali kamarády jejího tatínka, zahynuvšího letce. A tak i v tomto filmu vychází vítězně ze zápasu s lidským sobectvím, nechápajíc ani v dětinské prostotě jeho cílů a prostředků. Bylo však škoda, že nevystupovala někdy v takovém příběhu, ve kterém by ji filmaři nechali zcela dětsky vydovádět a možná i natropit všelijaká šelmovství a piškuntálie. Až na několik výjevů je děj upraven a vypočten na city několikerého slzavého dojetí s použitím těch nejobvyklejších prostředků mezi něž patří, jak jinak: Štědrý den, náhlá smrt maminky, útěk bouřlivou nocí, protiva mezi hodným sirotkem a zlostným a zhýčkaným děvčetem, dobrých chuďasů a zlých boháčů, prostě stafáž, uměle vytvořená, aby ještě víc vyniklo drobné a milé stvoření a to možná trochu stíralo z přirozeného hereckého výkonu malé Shirley.