Hommage á Icone

V tomto filmu hovoří Gustav Makarius Tauc, malíř ikon žijící ve Wiesbadenu. Hommage á Icone začíná ve chvíli, kdy do kostela příchází Makarius Tauc, malíř ikon, před ikonami se pomodlí a pak se pustí do vyprávění. Z Čech musel odejít, protože by asi přišel do konfliktu se zřízením. Když poprvé v Řecku vstoupil do pravoslavného chrámu, okamžitě věděl, že je to jeho osud, jeho poslání, jeho životní a umělecká cesta. Řecký pop čte modlitby. Tauc maluje ikonu, a přitom říká, že ten kdo maluje ikony, musí mít i víru. Sledujeme jeho práci, doprovázenou modlitbami. Ikona by se podle Tauce měla malovat na dřevo, speciálně upravené. Pak přijdou barvy, linie a světla. Nakonec přijdou tvary obličeje. Svatou Anežku nemaloval jako ikonu, ale jako temperu na dřevo, a teprve potom byl požádán, aby ji namaloval jako ikonu pro římskokatolickou církev. Mezi jednotlivým vyprávěním jsou ukázany jeho ikony, které Makarius namaloval za svého pobytu ve Wiesbadenu. Ikonu je třeba podle Makariusových slov chápat ne jako umělecké dílo, protože ikona nevyjadřuje pocity ikonomalíře, ale je třeba ji brát jako myšlení církve a čas, ve kterém vznikla. Podle něj je na ikoně nejdůležitější tvář, ten, kdo se chce tomuto malování věnovat, měl by napřed kopírovat obličeje. Proto také žádná ikona nemá podpis, ani datum vzniku, protože poslání ikon je nadčasové. Co mohl srovnávat jednotlivé monastýry, tak nejlepší dojem v něm zanechal monastýr na Athosu, kde se žije tak jako kdysi. Pro Makariuse je to vnitřní radost, že může malovat ikony. Edward52 a jeho archív