Kdo hledá zlaté dno

Tohle by byla dost velká normalizační surovost nebýt toho, že je to precizně odvedená filmařská práce. Jiří Menzel asi musel jako ostatní občas natočit něco podobného když chtěl mít klid. Nevěřil bych podle obsahu, že se na scénáři mohl podílet Zdeněk Svěrák ale tahle doba byla už taková. Pár dost slušných výkonů od herců z toho nakonec spolu s již zmíněnou filmařinou udělalo průměrný biják i když s výhradami.

Úlitba jednoho z našich nejlepších režisérů komunistickému normalizačnímu procesu, aby mohl zpracovat jiné vynikající filmy podle románů páně Hrabala nebo scénářů Smoljaka - Svěráka. To vše mělo následovat a zapsat se do Zlatého fondu české kinematografie. Příběh ze stavby je naprosto banální, bližší rozpracování motivů pracovníků, kteří se ocitli na montáži, jak se tenkrát říkalo, chybí. Sukovitá postava zemitého Slováka Polievky je právě tak normalizačně uvědomělá, aby soudruhy z Barrandova včetně ředitel Purše, vedoucího kultury ÚV KSČ Müllera a ředitele FSB Fábery, uspokojila a mohli přimhouřit očička ve ztučnělých tvářích.

Láďa(Jan Hrušínský) po příchodu z vojny odmítá se živit okrádáním zákazníků na váze banánů, kterých tehdá bylo na prodejnách a tržnicích vagóny a rozhodl se, že z něj bude chlapisko a začne na velké stavbě jezdit s nákladním autem a finančně se zhojí...

Tak to byl nervák. Přes půl filmu čumět na jezdící tatrovku, to tedy byl nářez. Neskutečně hluboký kulturní zážitek. A dialogy ještě trapnější než v Atomové katedrále. A vůbec mně nezajímá, kdo film natočil. Navíc se mi i v tomto snímku jeví špatný postsynchron, při opakování vtipu vypravěč neotvírá pusu. 201110158935/9104