Lotři od Zubaté tety

Opera je prý tuze vážná věc. A tak se pro děti snad ani nehodí. Ovšem libretista František Nepil a hudební skladatel František Koníček to vidí jinak. Záleží prý, o čem ta opera je. A jaká je. A asi mají pravdu, protože Lotři od Zubaté tety pro děti vskutku jsou. Ten "lotrovský humor" má něco z dětské duše - z duše malých občasných též lotříků. Příběh je prostý a stal se ve skutečně existujících Vibrnicích pod Krkavčí Horou u Nižboru, což je i na mapě. Františku Nepilovi to vyprávěli místní, ale prý každý jinak. Ale přibližně jde o následující: Sedlák vykope na poli stříbrný zvon, loupeživí lotři ho ukradnou... a jak to vše skončí? Hádejte podle názvů částí opery, které vymyslel sám František Nepil: - Vzpomínka na zlaté časy - I Hejkal vzpomíná - Zamilovaná klíčnice - Proč se pařez červená - Sedlák Půlpán našel stříbrný zvon - Podrobnosti o nálezu stříbrného zvonu - Hejkal prorokuje - Vážná porada o zvonu - Nevítaní hosté - Pozdě bycha honiti! - Zvon mění majitele - Tatouchovo utrpení - Tatouch a Hejkal rozmlouvají - Smutný návrat domů - Poustevníkovo utrpení pokračuje - Vrána k vráně sedá - Ženské starosti - Všichni proti loupežníkům - Kdo je větší padouch - Hejtman v hroší kůži - Potrestání nevinných a odměnění viníků - Kletba pominula - Záchvat spravedlnosti - Z basy rovnou do chomoutu - Rozdělení lupu - Hejkal zasahuje - Naučení - Každý padouch je v závěru kusu po zásluze potrestán - Když si ženská něco usmyslí, tak toho nakonec dosáhne - Chudák vždycky dopadne jak sedláci u Chlumce. A není-li vám zcela jasné, jak vše dopadne, tak se na operu podívejte.