Bludičky

Dneska je in říkat, že žijeme v sociálních bublinách a víme prd o tom, co žijou lidi kolem. Bludičky jsou tím pádem pro mě docela uvěřitelnou sondou do společenství těch, co vylezou z děcáku a nevědí úplně přesně, co se životem. Jako celek to působí depresivně a bezútěšně, přesto ze tří sourozenců minimálně dva vyznívají velmi kladně a pozitivně (Filip Cíl, Jana Pidrmanová). Jako osvěžující prvek do děje mě bavila i Pavla Beretová. Malinko přehnaná se mi zdála všeobjímající a charitativní Simona Stašová, i když věřím, že i tyhle lidi existujou. Stejně tak věřím postavě matky i s tím jejím umaštěným amantem. V její jediné větě: "Pojď, zajdeme k nám... k nám, na roh do hospody" je ve zkratce příčina toho všeho.

třídílné filmové bludičky vsadily na neokoukané mladé nadějné herecké tváře v hlavních rolích, na ne příliš používané téma osudů ze života klientů dětských domovů, na reálnost prostředí včetně použitých výrazových filmových prostředků i na nadějný námět s výslednou podobou scénáře. to vše bludičkám jistě pomohlo k tomu dostat se mezi nejlepší díla střední třídy dějin světové kinematografie, což jen potvrdilo kvality i. pavláskové a tak škoda hlavně kolísavého rytmu, avšak pro třídílný film zcela pochopitelného a s tím spojené dynamiky vyprávění.

Zdařilý třídílný televizní film, z něhož jsem měla pocit reálnosti. Herecké výkony slušné, zejména u tří mladých představitelů, doplněných známějšími tvářemi, z nichž vyčnívala především Simona Stašová, která se, i když na to měla, nesnažila sebrat pro sebe prvenství hlavní role. Na snímku se evidentně nešetřilo, takže nečpěl papundeklovými kulisami a doporučila bych ho všem ( především pubertálním jedincům), kteří si myslí, že jejich rodina je úplně nemožná - může být daleko hůře.

Je to dobrý televizní film. Zavíraj se brány dětského domova a otevírá se nový drsný svět.Většinou to bylo točeno v dětském domově obec -Pyšely.Jsou tam neokoukané postavy Jana Pidrmanová a Filip Cíl.