Dva vykutálení kluci

Německou veselohru "Dva vykutálení kluci" vystihne nejlépe pojem filmově-divadelní frašky s příchutí bulvárnosti. Veselí, které tehdy v divácích tento film vyvolával, vyplývalo téměř cele z dokonalého spojení nejdivočejších z divadelních scén, známých situací a zápletek, záměn a nečekaných setkání, které nese s sebou tato filmová historka. Malíř a sochař žili takzvaně bohémskou bídou. Malíř se při malbě obrazu setká s dívkou, která ho okouzlí. Při jejich novém setkání v obrazové galérii vydává se za svého přítele, aby napravil nepříznivý dojem, kdyby byl náhodou kompromitován listinou o provedené exekuci. Jeho děvče je dcerou Američana, který je náhodou strýcem jeho přítele. Nyní musí oba přátelé podstupovat všechny zmatky a svízele vznikající z této záměny až do rozluštění a sňatků, které se na konci filmu s ustálenou zákonitostí dostaví v rámci hlučného karnevalového veselí. Režisér Fritz Seitz měl zřejmě dobrou divadelní rutinu, rozuměl účinku mluveného dialogu a rozhodně jej nezdržoval zbytečnostmi. Své kmenové herce, především dosti vyhraněného Petera Kempa, naučil spádnému přednesu vět a celkem přiměřené mimice, jak si jí veseloherní divadelnictví vypěstovalo způsobem již naprosto ustáleným.