Jedna noc v ráji

"Jednu noc v ráji". V kolika obměnách za trvání kinematografie již tuhle historii diváci viděli. Ten příběh chudého hodného děvčete, kterak ke štěstí příjde, jak o něm snily všechny ty "prvorepublikové" čtenářky ženských časopisů v kancelářích, v obchodech, v módních salonech a večer pak při úklidu v kuchyni! Ve snech předchozích stoletích to býval princ z pohádky, a ve vzdálených třicátých letech minulého století to býval americký milionář. A přesně takový sen se splnil dívce Monice, plavovlasé švadlence, dcerce rozšafných rodičů, která je náhodou nucena dělat čtrnáctého hosta v sezvané společnosti, zkrachovaného finančníka. Tam se s tím milionářem seznámí, okouzlí jej svou prostotou víc jak přijatým šlechtickým titulem, a obratný režisér, jaký bezesporu Karel Lamač byl, dovedl to už podle autorů tohoto příběhu tak zařídit, aby každý náběh k prozrazení skutečnosti byl vždy zastaven a odveden stranou. A tak může švadlenka prožít svou "noc v ráji", jak ona si ji představovala, několik hodin být šťastná ale i rozdováděná. Dopadne to ovšem nakonec pro ni dobře, když obstála v mravní zatěžkávací zkoušce, která ji nezůstala odpuštěna. Partnerem Anny Ondrákové, tentokrát skromější ve výstřednostech své komiky a proto milejší, byl Hermann Thimig jako ustálený typ svých milovnických rolí. V úvodní scéně se sympatickou nenuceností pronesl dokonce několik českých slov. Ve filmu se též objevil R. A. Roberts s Ernou Moreno, oba dobří ve hereckém vyjádření a maskování svého finančního a společenského krachu. Hřmotně srdečný pár nočního hlídače s jeho ženou, pak je tam několik dobrých nápadů, které diváky mile překvapily, i když některé již určitě někde viděli, taneční vložka z moderního baru a hle, je z toho film, jenž ve svém oboru nebyl nijakou světobornou událostí, ale přece takové úrovně, že diváky potěšilo, že je v něm kus české práce, která film pozvedla trojící Ondráková-Lamač-Heller.