Na velitelském pahorku

Filmem "Na velitelském pahorku" přišla do našich kin tenkrát nová a především zvuková filmová obměna známé veselohry, kterou herec Roda Roda předvedl povedenou karikaturu rakouského vedení manévrů, kde přišel k uplatnění kdejaký vojenský nesmysl, byl-li příznivě posouzen některou z arcivévodských Výsostí, patřících pravidelně k nejvyšším vojenským kruhům. V divadelní veselohře i tady ve filmu prováděl takové nesmysly schválně plukovník, který toužil po cylindru, což byl tenkrát symbol penze. Marně ovšem - neboť arcivévoda a jeho pobočník své pozorovatelské stanovisko, zaměnili za manévry záletů a usmíření rozvaděných manželů. Dopadlo to tak, že arcivévoda nakonec schválil vše jako velmi zdařilé, Byly to úžasné nesmysly, co předváděl teď již zoufalý plukovník zděšenému panstvu na velitelském pahorku, pak ovšem nezbylo než s líbezným úsměvem přikývnout.když s tím byla Jeho Výsost spokojena. Film se vcelku přidržel své divadelní předlohy a pokud byl rozšířený o zpackané manévry, bylo asi záměrem autorů tím dosáhnout větší názornosti. Kromě Ivana Petroviče v roli světáckého oficíra, při jehož líbivém zjevu mu tahle úloha svědčila a svůdnické a ve svojí roli docela obratné Elgy Brinkové, se mezi četnými ostatními rolemi objevil též Roda Roda, sám, co by divisionář se svým širokým úsměvem, který ze sarkastického zděšení nad podivnou plukovníkovou taktikou přechází v zoufalou grimasu v nutném podřízení se úsudku arcivévody.