Pépé a Claude

Francie, 1944. Židovští rodiče se rozhodnou ochránit svého malého syna Clauda před ohrožením válkou a odvezou jej do jižní Francie ke starému rodinnému příteli. Malý židovský chlapec a starý mrzout s antisemitskými názory k sobě postupně hledají cestu... Režisér Claude Berri do filmu PÉPÉ A CLAUDE (Le vieil homme et l'enfant, 1967) zakomponoval své vlastní zážitky z období druhé světové války, původní povídku rozvinul do podoby filmového scénáře. Ožehavé téma rasismu vykreslil na silném lidském příběhu městského chlapce a starého vysloužilého vojáka – jeden z nich je Žid, druhý naopak zapřisáhlý katolík a nepřítel všeho židovského. Claude Berri měl jako debutující režisér problém najít producenta pro svůj první film a film se tak rodil jen pomalu. Producenti měli tendence zasahovat do scénáře, nakonec Berri dostal jen část přislíbených peněz a točilo se tak na bázi nízkorozpočtového filmu. Odvážný krok učinil Claude Berri v hereckém obsazení – hlavní roli starého Pépého nabídl Michelu Simonovi, významnému herci francouzské předválečné kinematografie. Simon se v té době již stahoval do soukromí, trpěl četnými zdravotními problémy a v herecké práci jej omezovala především selhávající paměť. Přesto Berriho nabídku přijal a nakonec podal jeden z nejlepších výkonů své dlouhé herecké kariéry. Malého Clauda hrál Alain Cohen, který si pak později dětské role zopakoval v několika dalších filmech. Nedůvěra producentů se nakonec ukázala neopodstatněná; film po premiéře v březnu 1967 nadchl odborné kritiky, těšil se i značnému zájmu u diváků a v kinech jej nakonec viděly téměř tři milióny návštěvníků. Ohromujícím způsobem pak snímek zabodoval na festivalu v Berlíně, kde Berri získal dvě mezinárodní ceny a Michel Simon dosáhl ocenění Stříbrného medvěda za nejlepší herecký výkon.