Benek

Ceny: Festival polských hraných filmů v Gdyni 2007: nejlepší herec ve vedlejší roli (Zbigniew Stryjek) Po Žabím lamentu (2005), jehož děj je zasazen do Gdaňska na přelomu 80. a 90. let, se Robert Gliński vydal natáčet do Slezska. Horní Slezsko a jeho specifické problémy nejsou polské kinematografii cizí. Ve své filmové trilogii - Sól ziemi czarnej (Sůl černé země, 1970), Perła w koronie (Perla v koruně, 1972), Paciorki jednego różańca (Jako korálky v růženci, 1980) - je nesmrtelně zvěčnil Kazimierz Kutz nebo připomeňme groteskně naivní a okouzlující Angelus (2001) Lecha Majewského. Dnešní obraz Slezska v polském filmu je většinou ponurý, špinavý a bezútěšný, jak tomu je například ve filmu Z odzysku (Z druhý ruky, 2005) Sławomira Fabického. Mnozí se domnívají, že jde o vyobrazení prvoplánové, stereotypní a až přehnaně pesimistické. Gliński se nesnaží diváky odradit obrazem neutěšeného Slezska a bezvýchodností situace jeho obyvatel - většinou horníků, kteří jsou propouštěni z dolů a marně se snaží uplatnit v dalším životě. Jeho film vypráví o tom, že sny se mohou plnit. Titulní hrdina Benek Kacik, který je někdy trochu bezradný a ztracený, upřímný, hodný a roztomilý (bývá označován za polského či slezského Forresta Gumpa), se v 29 letech rozhodne začít žít nový život. V dolech dostává odstupné a snaží se najít novou práci. Pokouší se uplatnit v mnoha zaměstnáních, vždy však neúspěšně. Hornické prostředí, které opouští a do kterého se již nechce vracet, mu však paradoxně pomůže zachránit nejen sebe, ale i další horníky. Scénář filmu napsali Irena a Jerzy Morawští, tvůrci dokumentárního televizního seriálu Serce z węgla (Srdce z uhlí), kteří jsou se Slezskem a hornickým prostředím dobře obeznámeni. Natáčení probíhalo v autentickém prostředí, mj. v Rudě Śląské nebo Bytomi, a do hlavních rolí Benka a Danky režisér obsadil rodilé Slezany. Pro Marcina Tyrola a Mirosławu Żakovou je to navíc filmový debut. Příznačné je i to, že se distributor rozhodl film premiérově uvést ve slezských městech a teprve poté v celém Polsku. Tereza Vlachová, 36.LFŠ 2010