Když má svátek Dominika

Jeden z prvních dětských filmů, který odbourává poučovací a osvětové tendence padesátých let. Režisér Jan Valášek se snaží vcítit do duše malých dětí a do jejich dětské fantazie.

Když jsou tam dospělí, tak je to legrace, ale jinak je to děs běs. Ovšem, s pěknou písničkou. Jednou. Dvacet hlavně panu Menšíkovi, ale i dalším dospělým.

Film určený dětskému publiku, takže jsem mu nějak nerozuměl. Snad jej zase začnu chápat, až mi bude 85 let a bude mne trápit ten Němec.

Z tohoto dětského filmu mám rozporuplné pocity. Chvílemi jsem se sice zasmál, ale většina situací mě spíš iritovala. Předně podotýkám, že odjakživa nesnáším muzikály a podobně rozjuchané záležitosti, takže zpívané a taneční pasáže na mě působily vyloženě jako rušivý element. Stejně tak skupina detektivů pátrající po Dominice je tu spíš otravná než vtipná. Co mě alespoň trochu pobavilo byly scény z výstavy, zejména s Vladimírem Hrubým v roli chovatele a s vrátným Lipským, kterému sice neproklouzne ani myš, zato vynalézavá Dominika hned několikrát. Shlédnout se to dalo, ale skrze ty hudební vsuvky to na víc jak velmi slabý průměr není. 40%