Má sestřenka z Varšavy

"Má setřenka z Varšavy". Jen velmi zřídka se stávalo, že názor kritiky se kryl s vkusem diváků, kteří dávali přednost humorným, byť i nesmyslným scénám, před uměleckou tvárností díla a slovní úsporností. A snad právě proto slavila "Sestřenka z Varšavy" tolik úspěchů v takřka vyprodaných sálech tehdejších biografů. Komický pan Burel, pečlivý manžel krásné Luciany, byl jí klamán. A když to zpozoroval, zanevřel na svého rodinného přítele a zároveň vetřelce, mladého malíře Freda tak, že se tento vzdal lásky k mladé paní a raději podlehnul úsměvům okouzlující sestřenky z Varšavy, která však na příkaz Lucienin zkoušela jen jejího manžela a Freda. A tak vznikl přítomností ohnivé Varšavanky v celé rodině zmatek, a ten neskončil dřív, než okamžikem, kdy odjela s Fredem na svatební cestu. Zdařilost Boesovy režie i scénáře uvízla však na přeplněnosti dialogů, které s rychlou obměnou prostředí přispěly sice k líbivé rozmanitosti, ale uškodily fotografickému vyjádření nálad. Také mluva často provázena postranními úšklebky (ty byly docela zbytečné) a vyšly tak snad spolu s libretem ze stejnojmenné Louis Verneuil hry. Liane Haid neskrblila úsměvy a ani temperamentem, který se zdál být vynucený. Tala Birell vynikala jen tehdy, kdy zaměstnávala celou scénu a byla tam sama. Asi se příliš nehodila pro filmy tohoto rázu, ovšem S.Z. Sakall se Fritz Schulz se tam cítili jako ryby ve vodě a dovršili svojí komikou zábavnou stránku této veselohry ku spokojenosti diváků.