Proč moskyt bzučí do lidských duší

Americký tvůrce animovaných filmů Gene Deitch, který od roku 1960 tvoří v České republice, natočil krátkou pohádku podle spisovatelky Verna Aardema čerpající z afrických motivů. Každé ráno v pohádkovém lese sova přivolává houkáním slunce, aby začal nový den. Jednou zrána zahlédne ješitný moskyt leguána a chce mu sdělit novinky z minulého dne. Leguánovi je to protivné, a tak si ucpe uši klacíky. Když potká hada, neodpoví mu na pozdrav, protože ho neslyší. Had se vyleká a chce se schovat do nory, kde vyplaší králíka. Ten peláší pryč a vyplaší havrana, který vyhlásí lesní poplach. To uslyší opice a ve zmatku zlomí větev, která spadne do sovího hnízda a zabije malou sovičku. Matka sova je smutná, nemůže houkat, ráno nepřichází. Zvířata v lese se začínají bát, že slunce už nikdy nevyjde. Král zvířat lev svolá sněm, na který předvolá sovu, aby vysvětlila, proč slunce nevychází. Sova obviní opici, ta se vymluví na poplach a havrana, ten na králíka, králík na hada, had na leguána. Ten neslyšel o pořádání sněmu, protože má stále ucpané uši. Lev pošle antilopu jako posla pro podezřelého absentéra. Před sněmem se leguán hájí, že za všechno může otravný moskyt, který se tak vychloubal a lhal, že si musel zakrýt uši. Matka sova je spokojená s odhalením viníka a houkáním přivolá další den. Moskyt má dodnes pocit viny, a proto stejně jako jeho příbuzný komár do dnešního dne bzučí lidem do uší a ptá se, zda se ještě na něho všichni zlobí.