Moje matka

Patrně jen válka píše příběhy, které by se za normálního běhu života těžko přihodily... mezi nimi má své místo i tahle dvoumatková záležitost, ze které si malý Eera odnáší celoživotní dilema - která z nich byla ta pravá? Ačkoli se bez krabice s kapesníky dá jen těžko obejít, plnohodnotnému ponoru brání nešikovná skladba časových přeskoků, která nechává emoce vyprchat dřív, než mohou plně zasáhnout.

Lyrický a krutý film, který hned na několika místech silně dojímá. Tklivá hudba, krásné prostředí a výborně vykreslené a zahrané postavy unášejí příběh správným směrem. Film není ani tak o tom, co se stalo, ale co ona událost udělala s lidmi, které postavila do nejtěžších situací a životních rozhodnutí. Prolínání retrospektivní roviny se vzpomínkami na minulost a současností též dodávají filmu zajímavý ráz. K maximálnímu prožitku tak chybělo jen málo. Měla jsem touhu se více seznámit i s vedlejšími postavami – nejen s malým chlapcem. Vedlejší postavy jsou taktéž výborně nastíněné, ale na hlubší sondu do jejich utrápené duše těch 110 minut příliš nestačilo.

Moje matka patří k filmům, na něž se hned tak nezapomene. Není tomu tak jen díky zajímavému námětu, ale především díky neuvěřitelně silným emocím, jež vyvolá. Jdou až na dřeň a dotýkají se toho nejzákladnějšího, co je blízké téměř každému z nás - rodiny, domova, pocitu bezpečí, lásky... Jazyková bariéra v hledání cesty Eera ke švédké matce se ukázala jako drobnost ve srovnání s pozdějším odhalením smutné rodinné historie a pochopením... Důležité je i zmínit výborné herecké ztvárnění švédských rodičů, Maria a Michaelem k sobě přesně padli, stejně tak Esko a Aino-Maija ztvárňující dospělého Eera a jeho staré matky.