Žid Süss

"Žid Süss". Vžijme se do doby, kdy byl tento film premiérově uveden v prestižním biografu v Praze na Příkopě. Byla to velká a slavnostní událost uvedení tohoto nového filmu Ufy. Žid Süss přilákal toho 22. listopadu 1940 nejednu význačnou osobnost. Byl přítomen zplnomocněnec branné moci u říšského protektora generál pěchoty Friderici. Nechyběl přednosta kulturně-politického oddělení ministerský rada svobodný pán dr. von Gregory, ministr obchodu dr. Kratochvíl, generální inspektor vládního vojska Eminger, jakož i četní zástupci úřadů, kulturních institucí, delegace Českého svazu pro spolupráci s Němci, prostě celá galerie zrádců a kolaborantů především z Prahy. V zahájení večera uvítalo do posledního místa obsazené hlediště Českou filharmonii, která pod taktovkou Karel Šejna zahrála Ludwig van Beethoven ouverturu k opeře Egmont. Po závěrečném akordu ouvertury, jež byla přijata srdečným potleskem, zazněly do setmělého hlediště charakteristické tóny židovských žalmů, jimiž film doprovází úvodní obrazy tohoto příběhu, jehož podkladem byly "skutečné" historické události. Před vybranými diváky se začaly rozvíjet osudy würtemberského lidu a jeho vévody Karla Alexandra, který od prvních počátků své vlády až do konce života se k neštěstí země zaplétá do rafinovaných úkladů Žida Süsse Oppenheimera, vždy bažícího po moci a nadvládě. Nadvláda Izraele, to byla hnací sílá celého Süssova života, kterému žádná brutalita není dost brutální, žádné pokrytectví a vypočítaná úlisnost dost špatnou , aby jí neživil svou touhu po ovládnutí vévody a tím i jeho lidu a země. Kdo film zná, pochopil jistě germánskou lživou mazanost kontrastního prokreslení dvou světů, tzv. "arijského" a "židovského", kterým ve své době dosáhl film svého největšího účinku, který byl zvyšován dobrými hereckými výkony. Potlesk, který se ozval po scéně, líčící spravedlivý Süssův konec, kdy obranné síle národa se podaří vyhnat Židy z Würtemberska, stejně jako po závěrečné motlitbě, aby již nikdy v budoucnosti národ nedovolil jejich návrat, dokumentoval vnitřní přesvědčivost filmu, jehož fabule vzatá z roku 1733, po dvou stech letech nic neztratila ve své působivosti na diváky, prožívajíc ve skutečnosti revoluční proměny s nemenší a živou účastí jako v dobách tehdejších. Z této malé ukazky je zřejmé, že lidé byli, jsou a budou vždy náchylní si nechat "nakukat" nejednu pitomost.