Viktoria a její husar

"Viktoria a její husar". Filmy, které byly vyrobeny podle operet, vycházely povětšinou ze základního omylu: že totiž z operetního děje většinou dělaly a rozvodňovaly filmový příběh, že se operety pokoušely mermomocí změnit ve zvukový film. A na tom obyčejně ztroskotaly. Tvůrcové zvukového filmu "Viktorie a její husar" to nabrali z jiného konce. Vždyť je přece možné, aby film, mající za podklad operetní děj a operetní hudbu, nedělal ze sebe nic jiného než právě jen operetu se vším jejím příslušenstvím, tedy ze sentimentalně šmrncnutého hlavního příběhu, se souputnickým doprovodem dvou jiných zamilovaných párků, už hodně méně vtipných a popěvky s příležitostnými tanci, s nevyzývavými rozpustilostmi. Z každé jiné iluze vyvádí u zde popisovaného filmu hned úvodní scéna, která zhuštěně představila hlavní osoby, které spolupracovaly na hotovém díle, jak je v zápětí mohli diváci vidět a slyšet. Technické možnosti filmu, byly pochopitelně větší, než ty na jevišti divadla. A proto bylo možné ve zvláštních scénách rozvést expozici děje, ono zaslíbení husarského rytmistra a hraběnky Viktorie, která by byla v dalším rozvoji událostí vyzněla málem tragicky. Jen tak pro informaci: protože v daném čase uvádělo třeba brněnské divadlo tuhle Kalmanovu operetu, měl možnost divák aktuálního srovnání mezi jevištním a filmovým provedením. Jistě si takto proškolený divák všiml, jak Michael Bohnen vytvořil svého vyslance distingovaně na bázi ušlechtilého gentlemanství, jak se Ivan Petrovič vyhnul svůdné příležitosti zahrát si patetického milovníka a zůstal mužem, který přijímal z rukou osudu, co se mu zdálo nevyhnutelné, když nepochopil výši mravního sebezapření ženy, kterou miloval, a které svou lásku prozradí pudově teprve v hrůze z rozloučení pravděpodobně smrtí milencovou. Viktorii si hrála začínající herečka s krásnými rameny Friedel Schusterová, Ernö Verebes vyváděl jako primáš a burš v jedné osobě s komornou Gretl Theimerovou, což obecenstvo s povděkem kvitovalo, protože se jednalo o vskutku humornou podívanou. A tak filmem "Viktoria a její husar" vznikl docela příjemný kýč, při němž se dalo smát i slzet, odpočinout si od denních trampot. I ta troška vzrušení a trnutí přišla divákům k duhu a v tomto filmu měl možnost také uvidět náladové obrázky z Číny z uherských dědin a puszt, jež režisér Richard Oswald do filmu vsunul. Také s kvalitou zvuku mohli být diváci spokojeni. A to je o filmu "Viktoria a její husar" vše.