The Runaways

Životopisný film o skupině Runaways....a hodně povedený film. Příběh napsal sám život, což jasně naznačuje, že se bude na co koukat a taky, že je. Moje velké oblíbenkyně Dakota Fanning a Kristen Stewart. Samozřejmě si myslím, že žádná herečka nemá na výkony Dakoty Fanning, je to rozená brilantní herčka od které můžeme čekat velké věci, obzvlášt už když teď je dokonalá a to je hodně mladoučká. Film propleten skvělou muzikou od Runaways a navíc totální peckovka CherryBomb.

Hudební drama o holkách který hrály tvrdou hudbu a byly mezi prvními holčičímy bandy,není špatné a ukazuje řadu věcí dobře,ale na první podívání dávám 50%,možná ještě časem své hodnocení poupravím,zas to pro mě osobně nebyl film ze kterého bych byl PAF:-)

Tak pro mě osobně by se tento film točit rozhodně nemusel - za prvé: o existenci The Runaways jsem neměla páru, až na jeden "flák", který, jak se ukázalo, stejně nahrála až Joan Jett samotná - za druhé: krom toho, že tato rocková kapela byla výjimečná ve světě mužských hudebních seskupení tím, že byla jako první ryze dívčí, nebyla ničím jiným zajímavá, pokud tedy někoho zvlášť neberou zfetované mladistvé z rozvrácených rodin - za třetí: neoslnil mě ani rozpačitý konec, kde se mně dalo na vědomí, jak se Cherie Currie po dlouhém boji vyhrabala ze svých závislostí... no jistěéééé, proto v současnosti vyřezává motorovou pilou sochy :-D. Důvod, proč jsem si snímek vybrala, byla pouhá zvědavost na zajímavého Michaela Shannona, který se mi jeví stále zajímavějším, což je jedním z kladů tohoto filmu, druhým je Dakota Fanning, ke Kristen Stewart se snad ani nebudu vyjadřovat a celek mně vyzněl jako jeden velký, pubertální trapas, na který každý, komu se stal, kouká rychle zapomenout.

Od dívčí kapely The Runaways jsem možná také kdysi dávno něco slyšel, hlavním lákadlem ale bylo jméno Joan Jett. Ta totiž stejně jako já „miluje rokenrol“. Takže jsem si pustil film s nadějí, že se dozvím něco nového z historie rocku, jehož jsem věrným a aktivním fanouškem – vždyt‘ docela nedávno jsem šílel na koncertu Aerosmith. Místo toho mi byla naservírována možná skutečnosti se věrně držící, ale dost nudná slátanina o slávě a úpadku výše jmenované skupiny. To bych prominul, kdyby šlo o hraný životopisný dokument (fuj, ten termín zní opravdu nehezky), jenže při celovečerním filmu se chci především bavit, vy snad ne? A myslím, že při trošce dobré vůle (nebo kumštu) rejži a scenáristy by mohl být výsledek mnohem, mnohem lepší. Stačí vzpomenout na originální začátek s padající kapkou krve... Pět bodů je hlavně za to, že jsem vydržel až do konce.