Od té doby, co jsme spolu

Představa, že typickými vlastnostmi dnešních lidí jsou jen pragmatický přístup ke skutečnosti či lhostejnost až cynismus vůči okolí, je značně povrchní. I dnešní mladí lidé mají své tajné sny, touží po něžnosti, lásce, lyrice. Často jen obava, aby tyto křehké hodnoty nerozbila překotná, všední realita dne nebo ironie "přátel", způsobuje, že se skrývají pod maskou hrané nevšímavosti a okázalého přehlížení. Nejinak je tomu i v sovětském milostném příběhu Od té doby, co jsme spolu, díle scenáristy Svjatoslava Tarachovského a režiséra Vladimira Grigorjeva. Hlavní hrdinka Naděžda prožívá vzplanutí ke krasavci Valeriji, spolužákovi ze stavební fakulty, postupně však poznává, že tento mladík není jejího citu hoden. Těžce nese toto zjištění, které je ovšem značně ukvapené a vyplývá z příliš senzitivního chápání Valerijovy poněkud bohémské povahy. Zdá se jí, že život pro ni přestal mít jakýkoliv smysl, dokonce chce zanechat studia. Ale díky scénáři, který nakonec vrací Valerije k ní zpět, vše dobře dopadne. - Ve filmu tvoří sympatickou kvalitu studentské prostředí s jeho dychtivostí, veselím a ochotou navzájem si pomáhat. Zdroj: Filmový přehled 3/1985, str. 23