Kladivo na čarodějnice

Hlavní roli děkana Lautnera měl hrát původně Ladislav Chudík ale odmítl ji.

Skut. Bobligova podoba se nedochovala.

Pro razantnější přesah a nadčasové poselství strachu a obav z nikým nekontrolované moci se režisérovi Vávrovi v případě filmu Kladivo na čarodějnice podařilo do role jedné z obviněných žen obsadit J. Štěpničkovou, jež byla sama obětí vykonstruovaných politických procesů 5o. let; a do postavy vyšetřujícího inkvizitora Boblinga dosadit V. Šmerala, který sám v tehdejší době patřil ke komunistickým stoupencům praktik J. V. Stalina. Tento třetí a zcela skrytý plán shody jak v autenticitě doby děje s dobou realizace, zde navíc podpořený konfrontačními postoji a osobními protichůdnými názory hereckých představitelů v ústředních rolích. Obyvatelé Československa velmi rychle pochopili a premiérového uvedení filmu v kinech si nenechalo ujít na tehdejší dobu okolo tří milionů diváků! Zatímco lid přesah filmu Kladivo na čarodějnice pochopil hned, pohlaváři až později; a tak díky těmto tvůrčím záměrům snímek na dlouhá léta zakázali a uschovali na dno temného archivu.

Děj filmu zahrnuje osudy skupiny obžalovaných z autentických inkvizičních procesů v Čechách (1678 - 1695), kterým ve skutečnosti padlo za oběť 105 lidí.