Strach před strachem

Manželství Margot (Margit Carstensenová) a Kurta (Ulrich Faulhaber) probíhá tiše a spořádaně bez velkých událostí - a tím pádem bez velkých emocí. Žijí v domě Margotiny matky ještě se sestrou a jejím mužem. Dochází k určitým třenicím, ale nejsou to žádná dramata. Vše funguje, ale nic se neděje. Margot je upnutá na dceru Bibi, a když čeká druhé dítě, začne propadat nevysvětlitelnému strachu. Lékaři nemohou odhalit příčinu, protože nejde o nemoc. Všichni kolem jsou bezradní a Margot nezbývá, než se naučit žít se strachem a smířit se s tím, že obsahem života je prázdnota. „Ve filmu vůbec nejde o duševní nemoc, je to film o úplně ,normálním' stavu člověka," vysvětluje RWF, jenž sám rodinu nezaložil, a ta, z níž vyšel, nebyla příliš funkční. „Život, který tato žena musí vést, není její život. Její nevědomí začíná chápat, že vede život, který s ní ve skutečnosti nemá nic společného. Tento druh ,nemoci' nastupuje u každého, kdo si začíná uvědomovat, že život, jaký vede, asi nebude životem, jaký by vést chtěl, a že většina lidí hraje roli, která není jejich. Z toho pak člověk ,onemocní'." O institutu rodiny RWF soudí: „Rodina je základ státu, ale už sama rodina je něco nelidského a nepřirozeného. Rodina musí být nelidská, neboť je tu od toho, aby podporovala vůli státu, a nezáleží na tom, je-li to stát buržoazní nebo komunistický. Teprve až rodina přestane existovat, nebudou už ani továrny a práce, přesněji řečeno nebude už zapotřebí vykonávat práci v organizované formě, která si dnes vynucuje existenci rodiny. Je to právě nezbytnost rodinného života, co lidi nutí chodit ráno do práce. Kdyby tomu tak nebylo, mohli by lidé přemýšlet: opravdu chci dělat tuhle práci? Chci pracovat, nebo ne? A jakou práci bych chtěl dělat? Nepůjdu radši na procházku? Kvůli svým rodinám si lidé takové otázky klást nemohou, a proto se mají věci tak, že uvnitř rodiny neexistuje nic opravdového, a to je také důvodem, proč je rodina přežitek." Vítězslav Čížek, 36.LFŠ 2010