Něžný polibek

Britský filmař Ken Loach zůstává rebelem i v kmetském věku. Mám rád jeho sociálně kritické filmy. Něžný polibek je také kritický, ale tady se Ken Loach spíš trefuje do vzájemné náboženské netolerance, odlišností víry a do zkostnatělých názorů - to vše může dost zkomplikovat vztah dvou sympatických lidí různé pleti a především různého vyznání. On a ona - mladí lidé ve skotském Glasgowě - DJ muslim Casim a irská učitelka hudby Roisin se do sebe zamilují. Říká se, že láska i hory přenáší - jenže pokud se jedná o hory náboženského fanatismu, rasové nesnášenlivosti, již zmíněné intolerance, nepochopení jakékoliv odlišnosti od staletých zvyků, pak má láska dost těžkou pozici. Já dost tolerantní ateista jsem chvílemi skřípal zuby a zatínal pěsti nad tou šílenou zabedněností jak na straně muslimské, tak na straně křesťanské. Asi se mám ještě dost co učit snášenlivosti, toleranci a odpuštění. Byť je tento dokonale uvěřitelný film natočen s jemností - až něžností a s jistým nadhledem, přesto ho lze prožít se silnými emocemi a hlubokým niterným zásahem. Co maximálně oceňuji - Ken Loach nijak nemoralizuje - prostě nechá věci plynout - o to jsou možná uvěřitelnější a působivější. Stařík Ken Loach točí stále skvělé věci - bravo, držím pěsti, Pane Filmaři.