Kletba hadího údolí

Tenhle film už v mé paměti pokrývala taková vrstva prachu zapomnění,že jsem začínala pochybovat, jestli vůbec existoval. Tím pověstným drápkem,kterým mi uvíznul v paměti, zde byla role mého oblíbeného polského herce R. Wilhelmiho - sice už to nebyl ten švarný junák jako velitel Olgierd ve 4 z tanku, ale co - stará láska nerezaví!

Asi by nikdo nevěřil, že se může dát dohromady bývalé SSSR s Polskem a natočit něco, co nebude velebit "továryšče" a nejnovější způsob kalení ocele. A přece se to povedlo. Výsledkem byl sympatický hrdina, který nejezdí na kombajnu a zatýká kulaky, nýbrž se prodírá džunglí, společnost mu dělá krásná mladá dáma a společnými silami hledají cestu k pokladu. Tak trochu Indiana Jones a chrám zkázy jak vyšitý, ale víte, že to nevadí? Už jen fakt, že sledujete evropskou tvorbu zemí, od nichž byste nic podobného ani ve snu neočekávali, vás naprosto konsternuje. A když se pak v džungli objeví spadený vrtulník s mrtvolou pilota, samozřejmě řádně mumifikovaného, uznale pokývnete hlavou a musíte si na adresu našich spřátelených slovanských sousedů říct, že: "Když se chce, tak to jde..." A ono to opravdu jde a moc dobře. Jednou proběhl film televizí snad ještě v 1. polovině 90. let a pak už nic. Nebylo by dobré jej zase zařadit? Pro mnohé odpůrce socialistické kinematografie by byl jistě příjemným překvápkem.