Premiéra

"Premiéra". V době vzniku filmu "Premiéra" byla umělecká sláva Zarah Leanderové ještě dost čerstvého data a přece již kolem její osoby se začaly tvořit legendy. Ostatně leccos mohla být i pravda. Žila prý ve Švédsku dcera pastora, mimořádně hudebně nadaná. Hrála v kostele na varhany, ale tajně si přezpívávala šlágry a árie z moderních operet, a když do Karlstadtu přijelo divadlo ze Stockholmu, kterému onemocněla pěvkyně, zaskočila ochotnicky a sklidila napoprvé ohromný úspěch. Když se překonal odpor konzervativní rodiny, nastala pro Leanderovou umělecká pouť po skandidávských zemích, až nakonec zakotvila ve Vídni. A tam byla objevena pro film. A tak se tehdy mohli diváci poprvé setkat s filmovým zjevem, který byl tenkrát opatrně a poněkud odvážně srovnáván s Gretou Garbo a s Marlenou Dietrichovou a dokonce se mluvilo i o jejich zastínění. No, tak dalece to samozřejmě nedošlo, byť si osvojila některá jejich gesta. Mezí její přednosti, které zaručovaly úspěch i do budoucnosti patřily: její vznosná postava ušlechtilých ženských forem, krásný obličej, ovládající a znázorňující citové záchvěvy milující ženské duše a především její jedinečný, temně eroticky zabarvený altový hlas. Ten mě bere natolik, že dost často zabrousím na You Tube, abych si poslechnul její "...ich weiss es wird einmal ein wunder geschehn..." z "Veliké lásky" z roku 1942. Teď se však stává středem filmového děje, který vyvolával a dokonce udržoval napětí záhadnou kriminální příhodou: výstřelem, který padl z jeviště byl v lóži zabit finančník divadla, člověk veskrze špatný, kterého zcela oprávněně nenávidělo tolik lidí, kolik jich bylo v podezření. Rámec tohoto filmového příběhu je premiéra revue s přepychovou výpravou, která v mnohé připomínala výpravné americké filmy. Tenkrát se Vídeň tímto filmem propagandisticky náramně zviditelnila, protože, kdo by si nepřál vidět osmdesát až sto dívek najednou jako revuální girls, jednu hezčí než druhou. Tak takovou šou si Praha nemohla dovolit, ne, že by tam tenkrát nebylo k mání tolik hezkých děvčat, ale spíš to vypadalo, že v našem filmu si směla zahrát a zatančit jen ta, která si to mohla zaplatit. Vedle Zarah Leanderové pak ve filmu účinkovalo několik známých jmen, mezi nimi výborný komisař, kterého si střihnul Attila Hörbiger a za povšimnutí stál herecký kandrdas Karl Martell, který poněkud zápasil s jistotou hereckého projevu.