Giovannin otec

Psal se rok 1938, Itálii vládl pevnou rukou fašistický diktátor Benito Mussolini a Michele pracoval coby učitel na jedné střední škole v Boloni. A celým Michelovým světem byla jeho rodina, přičemž střed vesmíru pak tvořila dospívající dcera Giovanna, kterou Michele miloval ještě víc než svou ženu, dívčinu matku Delii. Jenže čím víc otec na Giovanně lpěl, tím víc se snažil nevidět, že s jeho dítětem není něco v pořádku. A proto musel přijít trest. Z krásného snu o idylické rodině ho probudil až dívčin hrůzný čin - ze žárlivosti zabila svého spolužáka a nejlepšího přítele. Jenže ani tato traumatická zkušenost nedokázala chod věcí napravit. Třebaže soud přikázal Giovanninu internaci do ústavu pro mentálně choré, Michele zůstal své dceři po boku - ještě blíž, než byl doposud. Dokonce kvůli tomu zavrhl i Delii, jež nakonec raději odešla, aby nemusela vidět, jak se jí všechny naděje na uchování mužovi lásky hroutí a že v rodinném kruhu už pro ni není místo. I přes nejvroucnější cit k vlastnímu dítěti se zařekla, že už Giovannu nikdy nespatří. A dlouhá bolestná léta se jí skutečně dařilo stát stranou. Až do toho momentu, než v letním kině zahlédla, jak ji z nedaleka pozorují oči její dcery. Ve vynikajícím italském dramatu režiséra Pupiho Avatiho, jež bylo v roce 2008 oceněno Davidem, dvěma italskými Zlatými glóby a třemi cenami z filmového festivalu v Benátkách, předvádějí životní výkony Silvio Orlando, Franceska Neriová a Alba Rohrwacherová.