Co víc si můžu přát

Anna i Domenico žijí oba v dlouholetém vztahu, Domenico má dokonce dvě děti. Když se jednoho dne jejich cesty setkají, přeskočí jiskra, která vše změní. Hodiny extáze v motelovém pokoji střídají lži, výmluvy, prázdnota a stesk po tom druhém. Oba milenci jsou si vědomi, že ubližují svým blízkým, pojí je však tělesná, živočišná přitažlivost, kterou ani jeden předtím nezažil. Banální příběh nevěry nabývá na závažnosti, když se bezhlavá posedlost promění v zamilovanost a opravdovou blízkost. Pak nastane chvíle rozhodování, chvíle, kdy se lamentace „proč jsme se jen nepotkali dřív“ změní v opatrné „a nejde to ještě napravit?“ Italský režisér Silvio Soldini je u nás známý úspěšnými festivalovými snímky Chléb a tulipány (2000) či Dny a mraky (2007). Ve filmu Co víc si přát (2010) se kromě hlavních aktérů (bravurně ztvárněných Albou Rohrwacherovou a Pierfrancescem Favinem) věnuje i jejich rodinám a přátelům. Nevěru vidí jako společenskou situaci, ve které je takřka nemožné učinit správné rozhodnutí: východisko – ať už jakékoli – bude smutné pro všechny zúčastněné. Zdroj: ČT