Osmdesát dopisů

Osobitý snímek trefujíce se do reality všedních dnů socialistického žití a nežití. Sonda matky se synem běhající po úřadech kvůli povolení odcestovat do Velké Británie za otcem velice věrně poukazuje na veškeré aspekty s tím spojené. Režisérovi Václavu Kadrnkovi se obrazem podařilo trefit atmosféru své doby, jaká skutečně byla a jakou si dnes už snad nikdo neumí ani představit. Dlouhé nudné čekání na chodbách a v čekárnách, dlouhé prohlížení listin úředníka, aby nakonec pronesl že ještě něco chybí, dlouhé a neustálé běhání od jednoho úřadu k druhému, zkrátka socialistická byrokracie v celé své kráse. K takové prezentaci je skutečně potřeba minima slov a Kadrnka to moc dobře věděl a náležitě toho patřičně využil. Síla obrazu vydá za tisíc slov a tento snímek je toho důkazem. Zde se opravdu mluví jen z nutnosti, což dává sílu autentičnosti. Neznámé tváře ve všech rolích jsou ohromným přínosem k věrnosti a hlavně uvěřitelnosti oné ponuré doby. Kudrnkovi v české kinematografii dokázal nemožné. Velice silný, věrný a autentický film.